Kam se dá omylem kliknout

12/15/2010

Šť. a V.


Šťastné a Veselé Vánoce. Ty nemůžou být bez řádně nazdobeného stromečku. Kdo žije v tradiční domácnosti s rodiči jest omezen jejich vkusem a skusem. My, co živoříme sami po holobytech si vánoční pohodu (ne)kazíme sami.


Stromy jsou drahé a ozdoby taktéž, je tedy na místě poradit Vám, jak ušetřit. Již v dobách dávných kradly se vánoční stromky v panských lesích. Vám doporučuji školku či park poblíž domova. Taková malá chvojka, jalovec či smrček, to je to, co hledáte. Nebuďte megalomany, stromek metr vysoký bohatě stačí. Lehko jej upevníte do výlevky od dřezu, či do umyvadla v koupelně. Toto umístění je zcela praktické, v případě požáru máte okamžitě čím hasit.


Ozdoby? Hledejte doma. Použijte vše, co vám přijde pod ruku. Aby se stromeček třpytil, pověšte na něj příbory. Vidličky, lžičky a nože se na špagátku hezky točí a hází prasátka. Nezapomeňte si jeden příbor nechat ke konzumaci štědrovečerní krmě. Jako svítidlo doporučuji čajové svíčky. Jejich kalíšky lépe drží na větvích. Kvalitní uchycení zaručí žužvačka Bazmek.


Na vytvoření iluze sněhu je vhodná mouka či cukr. Sobě dopřejete hezkého sněžného efektu, mravencům vánoční dárek a večeři. Pokud se chováte celý rok hezky k pavoukům, jistě vám rádi za malý úplatek doručí romanticky vypadající pavučiny. Pokud si tímto nejste tak jisti, doporučuji nechat stromek před Vánoci několik týdnů ve sklepě, pavouci si cestu k němu najdou sami.


Pokud vám přijde příborový set na stromečku málo, poohlédněte se venku po krmítkách. Často v nich visí zajímavé lojové útvary. Ty můžete v případě nedostatku na štědrovečerní tabuli i zkonzumovat. Jako ozdoba poslouží též čajové sáčky. Nezáleží na tom, zda použité či zářící novotou. Pokud máte pocit, že na stromečku by měly být sladkosti, není nic lehčího. Sbírejte malé sáčky s cukrem, kterých se vám dostává v restauracích k dochucení ponožkových odvarů.


Nezapomeňte na špici stromečku. Nemusí to být zrovna Kometa (všichni její hráči by se vám ostatně na váš metrový smrček nevlezli). Dobře poslouží žárovka, kterou vymontujete ze vchodu do domu. Případně využijte toaletních rulek slepených izolepou, či už jednou zmíněnou, žuvačkou Bazmek.


Ve finále dozdobte stromek řetězy. Ty od bicyklů příliš nedoporučuji. Jsou těžké a lámou větve. Mnohem estetičtěji působí toaletní papír. Raději nepoužitý, pokud chcete zachovat Vánocům typickou vůni smrčku kradeného z lesa, v němž byl použit speciální parfém.


Toto jest jen skromný návod. Pokud jste kreativní, jistě přispějete svými vlastními vylepšeními v oblasti strojení stromečku.


Tak tedy přeji Šť. a V.

12/14/2010

Co já jí, to ona mně (Vánoční dárky)

Tak tady za chvíli budou Vánoce. Nemám nic proti Vánocům, jenomže jsou spojeny s dárky, respektive s jejich rozdáváním. Máte též problém sehnat nejvhodnější dárky k rozdávání? Já si pamatuji, že jsem kdysi měl plno dárků, ale nikoho, komu bych je dal. Rodině přece nebudu dávat srdíčka vyřezávaná z melounu, no ne? A milostné básničky si taky nechám pro sebe a pro internet (kdyby někdo z rodiny našel mé básně na internetu, je mi to jedno, internet je holt internet).


Potom jsem se poznal se svou přítelkyní (Emilkou), která nemá ráda, když její jméno je jen tak volně, takže jsem musel začít používat závorek. Jenomže v době, kdy jsem začal s (Emilkou) chodit, všechna melounová srdíčka moje mamka vyhodila. Až na jedno, které dala omylem místo zeleniny do instantního vývaru. Od té doby jsem alergický na meloun. Takže jsem měl problém, co dát (Emilce) k Vánocům. Protože nejsem včerejší, šel jsem a zeptal se jí, co chce. Odpověděla, že nic materialistického, tak jsem jí dal pusu a ona se mnou týden nemluvila. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem jí po svátcích koupil šest balení make-upu a jedny kalhotky. Když se vysvětlilo, že jsem to TAKHLE nemyslel, bylo mi odpuštěno.


Ovšem nemám zatím žádnou představu, co bych mohl dát (Emilce) k Vánocům letos. Jeden nápad už mám, ale ten je spíš doplňkový a hodně záleží na tom, jestli se ty banány do té doby nezkazí. Co dát ženě (Emilce), kterou milujete? Jak jsem tak přemýšlel, přišla za mnou (Emilka) a zeptala se, co chci na Vánoce. Takže teď musím řešit problémy dva. Co dát (Emilce) a co má dát ona mně.


Co bych mohl chtít na Vánoce? Mám vše, co potřebuji. Snad jen kdyby se mi povedlo stát se slavným básníkem. A vystudovat v Praze. Je jedno co, hlavně, aby to bylo tam. Nějaké peníze by se taky hodily. No a farmu, abych si mohl pěstovat vlastní melouny. Pak možná jednoho, dva koně, kdyby přišla tuhá zima a mně došlo ovoce. Nechci toho moc.


Svým způsobem bychom měli dávat to, co chceme sami, abychom dostali. Takže bych měl dát (Emilce) přesně to, co sám chci dostat. A protože se mám rozhodnout, co od ní dostanu pod stromeček, jsem schopen celou záležitost naprosto dokonale koordinovat. Cítím se trošku nepatřičně, jako někdo s příliš velkou mocí a možnostmi. Zatímco píšu tento článek, úplně vidím, jak mi mezi prsty jiskří nahromaděná energie. Jsem ten, co přemůže Ježíška. Mohlo by se to příští rok rozšířit a já bych tak kontroloval rozdávání dárků po celé rodině, potom po městě, kraji, republice a nakonec bych se stal tím, kdo kontroluje rozdávání dárků na celém světě. A nikdo by už nikdy nedostal vanilkovou zmrzlinu místo čokoládové (díky moc, mami, bylo mi pět, ale doteď si to pamatuji). Tak.


Když tak nad tím přemýšlím, asi si budu od (Emilky) přát novou tužku. Tu obyčejnou. Jí potom dám bloček, taky obyčejný. Budeme potom dokonale skloubeni, spojeni potřebou mít toho druhého. To bude romantické. Ach jo.

Vánoce, Vánoce, Vánoce

Blíží se Vánoce, svátky příliš lákavé na to, abychom si mohli dovolit je tady u nás opomenout. Proto se nové téma týká Vánoc. Pominu-li ovšem naši oblíbenou rubriku, v níž se Mebsuta pokouší radit všem, kteří to potřebují.


Protože současně s Vánocemi se blíží i konec roku, tedy čas slibů, rozhodli jsme se i my tady nějakým tím slibem přispět. Pokusíme se navýšit počet článků, což bude nejspíš znamenat i navýšení počtu autorů, ale s tím už si nějak poradíme. Chceme, abyste měli pořád co číst. V souvislosti s tím bych pro vás měl i jednu novinku. Castor je znám svými poetickými útvary, které za sebou všude nechává (myslím, že se jim říká básně), a tak jsme mu dovolili, aby je zde prezentoval. Za tímto účelem byla mu zřízena speciální rubrika. Myslím, že těch speciálních rubrik bude nakonec víc.




Užijte si Vánoce

11/26/2010

Závislost

Houpal se na tkaničce od bot. Vůbec nezapadal do interiéru cely. Kdyby žil, mrzelo by ho to. Dokonce tak, že by se pověsil jinde. Leč, dokonáno jest.
Nebyl estétem, jen obyčejným závislákem.


Malý chlapec leží doma nemocen. Nudí se. Všechna puzzle složil a rozložil snad tisíckrát. Se psem se šachy hrát nedají a tatínek je v práci. "Mamíí, nudím se!" "Vem si knihu." "Neumím číst."


"Mami, prosím tě, přijeď, já už si s tím klukem nevím rady." "Crrr." "Babííí" Z malé krabičky chlapec vybaluje zvláštní přístroj. Je v něm nainstalovaná jediná hra.


Doma je ticho. Den, dva, týden… Ve škole, v šalině, za chůze - pohled stále upřený na obrazovku herní krabičky. Pět let, deset let.


Přestěhoval se, pochoval babičku i matku - s pohledem upřeným na obrazovku. Jen jednou jedinkrát pomyslel na to, že přestane - nudil se. Firma tehdy přišla s vychytávkou: "Hrajte ve 3D!" Krize zažehnána a život je i nadále tak pestrý, jak barevné jsou kostičky v oné hrací skříňce.


Jel metrem, když se kolem přehnala smečka školáků. Najednou hleděl na prázdné ruce. "?" Vyběhl za nimi. Každou tvář si zapamatoval. Na sítnici se mu obtiskl obrázek malých grázlů, kterak skákají po jeho lásce, po jeho životě!


Absťák, chvějícíma se rukama přerovnává nábytek v bytě. Donekonečna pouští malou taburetku z výšky do škvíry mezi stolem a zdí. Rozhodnutí. Zamyká byt i dům. Odchází.


Nehybná těla pouští z mostu dolů na parkoviště. Když se rozflákají, hází systematicky dolů jejich zkrvavené kusy. Kusy těl malých školáků zapadají přesně do sebe…jako TETRIS.

11/25/2010

Závislosti

Ne všechny dny v životě člověka jsou šťastné. Občas musíme zažít smutek, minimálně kvůli tomu, abychom ještě dokázali poznat štěstí. Bohužel, někteří z nás s tím nesouhlasí, a tak si začnou s drogou. Přitom si vůbec neuvědomují, že starý vzorec smutek+radost se opakuje a navíc, droga způsobuje závislost, uvěznění vaší svobodné vůle.


Nejhorší drogy jsou ty nejrozšířenější - ty legální. Alkohol, káva, čaj, čokoláda a samozřejmě tabákové výrobky. U těch bych se na chvíli zastavil. Moje přítelkyně kouří cigarety. Víte, miluji svou přítelkyni. A kdybych nebyl tak tolerantní, nedokázal bych s ní být. Nemůžu si pomoct, ale vždy, když se s ní líbám, mám takové divné představy. Vidím před očima doutnající dehtové křečky. Musím se potom vždycky začít smát. No a dovedete si představit, že něco takového zaručeně zlikviduje veškeré snahy o romantiku.


Problém, prvotní příčina, těchto potíží se nacházel v cigaretovém kouři. Než nás napadlo používat před každým polibkem zubní pastu či větrový bonbon (napadlo to mne, Emilka se ale též snažila), přesunul se problém na samotný polibek. Takže teď je úplně jedno, jestli předtím Emilka kouřila nebo ne. Stačí začít ji líbat a už mám před očima ty křečky. I když občas se z nich nekouří, což považuji za úspěch.
Zkoušel jsem se nesmát, ale zkuste si to sami. Je to velmi obtížné.


Tabák způsobuje rakovinu, cévní a srdeční potíže, neplodnost, závislost a růst příjmů státní kasy. Navíc je spojen s předčasným stárnutím, což by mělo vadit každému.


Chcete-li přestat s drogou, potřebujete pevnou vůli. Taktéž se hodí podpora rodiny a přátel. Emilka před rokem zkoušela přestat (tehdy byly mé asociace nejsilnější) a povedlo se jí to. Jenže ty tři měsíce místo kouření jedla čokoládu. Nestěžoval jsem si, protože se celá krásně zakulatila. Ovšem když jsem jí to řekl, začala zase kouřit a dva týdny se mnou nepromluvila ani slovo. Pak se sice vše vyjasnilo, ale plyne z toho poučení - s drogou si nezačínejte.


Možná vám to dnes přijde směšné, ale budoucnost vám všechno vrátí i s úroky. Tělo potřebuje jak spánek, tak odpočinek. Bavit se a žít se dá i bez závislostí. S jedinou výjimkou. A tou je sex.
Tady původně můj článek pokračoval. Toto byl ve skutečnosti pouze úvod, ale Emilce se zbytek nelíbil, a tak jsem byl nucen provést rozsáhlé změny. Tohle je jejich výsledek. Když už jste na něčem závislí, nechlubte se tím. Ani před vlastní přítelkyní.

11/23/2010

Cesta ke svobodě

Internet je zlo. Tuto zprávu vyrývám na hliněnou tabulku, kterou sestra přepíše na ekologicky vyrobený biopapír a po poštovním holubovi pošle Adamovi (její přítel), který text převede do počítačové podoby a na něčem předá svému otci, jež má dost odvahy, aby takto získaný text poslal Casiovi. Casius jej pak za mne zveřejní na internetu.


Tak vidím, že jste ještě tady. To znamená, že chcete dojít očištění. To je dobře. Tím nechci v žádném případě naznačit, že chci být zrovna ta, která vám pomůže. Nechci být mesiáš nebo tak. Ale jestli by to muselo být, ráda se obětuji.


Vy se však nesmíte obětovat. Zejména proto, že oběť více lidí ztrácí na symbolice. A k čemu by to jinak bylo? Dnes si povíme o bodu dva z mého seznamu. Abyste věděli, nedostala jsem ten seznam od Boha. To dostávají proroci, ne mesiášové. Nenechám se nachytat na podobné prkotiny, na to jsem příliš inteligentní.


S inteligencí koneckonců souvisí i bod dva. Protože doufám, že jste všichni alespoň trochu jako já, nemyslím si, že by vám dělal bod dva potíže. Protože opravdu inteligentním lidem potíže nedělá. Bodem dva je svoboda. Abyste se mohli zachránit, musíte nejprve zachránit ostatní. Toto je nezbytné. Nemůžete chtít vlastní svobodu, zatímco zotročujete. To nejde. Všichni inteligentní lidé by se vám smáli a to oni nedělají rádi.


Koho dnes tedy osvobodíme? Všechny živé tvory, které držíte v zajetí. A začneme od domácích mazlíčků. Víte, jak musí být nešťastní, když za celé dny nemohou jednat tak, jak si to vyžaduje jejich přirozenost? Myslíte si, že psí a kočičí duše jsou šťastné za tu trochu uměle vyrobených granulí, které je nenecháte si ulovit? Něco vám teď řeknu. Netěší je to. Strádají. Degenerují. Pes nesmí poslouchat člověka, je to zvíře. Kočka nemůže spát s člověkem, je to zvíře. Křeček nepatří do klece a rybičkám je z té vaší chlorované vody na blití. Víte, jak špatně se rybičkám zvrací? A co všichni ostatní domácí mazlíčci? Není vám jich líto? Vypusťte je ven, dejte jim svobodu. Nechte andulky rozletět se v dál. Osvoboďte své svědomí.


A pamatujte i na špinavé vesnice plné zvířat určených k chovu na maso, vejce, sýr a máslo. Musíte osvobodit i je. Jenže v tomto případě to bude něco jako nelegální. Vesničané totiž nepropustí svá zvířata na svobodu. Jsou zaostalí a neměli by co jíst. Proto si najděte na mapě nejbližší vesnici, kupte si svítilnu a jízdenku a vydejte se tam pod rouškou tmy, abyste mohli všechna zvířata pustit na svobodu. Vesničané se mohou pokusit pochytat je, takže se tam budete muset párkrát vrátit. Ale nebojte, oni to časem vzdají.


Jako poslední krok je tady osvobození zvířat ve velkochovech a tak. Nekupujte a nejezte výrobky z masa a od zvířat. Ani vejce ne, jsou to malé slepice. Nekupujte ryby, ani věci, které obsahují mrtvá zvířata nebo jejich kousky. Chovatelé a lovci časem zbankrotují a budou muset zvířata pustit na svobodu.


Co se týče zvířat ze ZOO, nechte je být a nechoďte tam! Jsou nemocná, a proto je tam drží. Kdybychom je pustili, nakazí zdravá zvířata a my tak způsobíme epidemii a katastrofu.
Příště si povíme o bodu tři.

11/22/2010

První změny

Tak za sebou máme první týden, vlastně první dva týdny. Jak jste si mohli všimnout, náš první plán měnit témata každé pondělí se nepovedl. Jednoduše nemáme někteří tolik času, kolik bychom si přáli. Proto jsme se rozhodli udělat z tématu týdne téma 14 dní. Název témat týdne ovšem ponecháme, protože se nám líbí víc. Tolik ke změnám a teď nové téma:


Drogy a závislosti. Je mi jasné, že takové téma by nám mohlo vydržet mnohem delší dobu - možná dokonce rok, dva, případně věčnost. Jenomže my nechceme opakovat to, co opakují všichni. Jestli se nám povede nesplnit tento závazek, nehažte po nás rozčilené komentáře (žádný komentář je často lepší) - jsme koneckonců jen lidé. Mladí lidé.


Doufám, že časem se Messier 35 stane vaší oblíbenou drogou.

11/13/2010

Podzim - co s ním?

Podzim je jedno ze čtyř ročních období. Proč jich není víc? Nemám zdání. Možná si někdo kdysi řekl, že to stačí. Ponechám na vás, kdo onen někdo mohl čít či zda jich nebylo víc. Dnes tady budeme řešit jiné věci. Co všechno bychom měli na podzim udělat?


Může to znít jako téma pro kutily a zahrádkáře, jak trefně poznamenala moje přítelkyně. Teď mne napadá, že to je už dva roky, co se známe. Potkali jsme se poprvé na jedné nudné oslavě narozenin mého spolužáka ze střední. Netušil jsem, o co přesně se bude jednat, přesto jsem tehdy přislíbil svou účast. Inu, dopadlo to, jak to dopadlo. Strašně rád bych se vám o tom rozepsal, ale tlačí mne čas. Podzim taky může každou chvílí skončit. A já jsem slíbil dopsat tento článek.
Podzim je ideální čas pro obrovskou spoustu aktivit, které se buď jindy dělat nedají, případně se více hodí právě k podzimu. Zde je alespoň malá část z nich:


1.) Nacvičit si podpis svých rodičů/zákonných zástupců.
2.) Najít na mapě školu, kde již dva roky studujete.
3.) Uklidit a dát do pořádku rodinné hroby. V tomto směru jsem měl letos štěstí, neboť chvíli před dušičkami zemřel můj Henry (křeček), čímž jsem stihl zařídit místo jeho posledního odpočinku ještě tento rok a v duchu současné dušičkové módy.
4.) Přestat s letní brigádou. Buď ji vyměníte za tu podzimní, nebo se vrátíte do stavu velmi zaneprázdněného studenta.
5.) Napsat článek o podzimu na svůj blog. Hodí se zmínit Halloween, ať již patříte mezi zastánce či ne. Nějaká ta zmínka o hrabání listí se též neztratí.


Podzim (ne)musí být kouzelné roční období, ale vypadá rozhodně líp než zima (nežijete-li vyloženě někde na samotě v horách). Krom toho s sebou podzim vždy přináší příjemné změny.

11/09/2010

Střezte se internetu

Internet je zlo. Tuto zprávu vyrývám na hliněnou tabulku, kterou sestra přepíše na ekologicky vyrobený biopapír a po poštovním holubovi pošle Adamovi (její přítel), který text převede do počítačové podoby a na něčem předá svému otci, jež má dost odvahy, aby takto získaný text poslal Casiovi. Casius jej pak za mne zveřejní na internetu.

Cítím morální povinnost varovat vás před nástrahami tohoto neexistujícího světa. Jak jistě víte, internet není reálný, proto jako kdyby vůbec neexistoval. Můžete v něm být třeba tři osoby najednou. Když jste v realitě tři osoby najednou, zavřou vás do blázince. Internet však neposkytuje podobný komfort, blázni ho vymysleli a blázni ho okupují. Je to bláznivý svět plný skrytých nebezpečí. Stejně jako drogy nebo punčocháče.
Takřka denně slýcháváme zprávy o mrtvých či zneužitých lidech (zejména ženách, dívkách a dětech), kteří se s pachatelem potkali právě na internetu. Internet je plný pedofilů, vrahů a teroristů, kteří se sdružují na sociálních sítích a v chat místnostech, kde díky anonymitě internetu mohou nasadit masku nevinnosti do doby, než udeří. A udeří tvrdě, zákeřně a nejspíše zezadu. Zdá se, že to nikomu nevadí.

Nadnárodní společnosti soustavně vykrádají vaši identitu. To už by vám vadit mělo. Co budete dělat, až prodají vaše orgány na internetových aukcích? A vy z těch peněz neuvidíte ani korunu, protože jednak se bude jednat o částku v dolarech a jednak vám nejprve prodají oči. Pak se budete kát, prosit sami sebe o odpuštění, leč bude pozdě. Orgány už vám nikdo nevrátí. Ne zadarmo. A kde chcete, polomrtví, ve světě plném vykořisťování zaměstnanců, sehnat deset tisíc dolarů na novou ledvinu? Prodali byste svou dceru? Nejlépe na tzv. "lékařský výzkum" což je pouze kamufláž pro vojenské pokusy? Máte vůbec dceru? Nemáte. Proč tedy riskujete svůj život, když ještě nemáte ani vlastní rodinu a tím pádem jste ničeho v životě nedosáhli?

Nechoďte na internet, neprodávejte vlastní nenarozené děti, ani svou jedinečnost. Všichni to dělají, ale vy nemusíte být jako oni. Ještě máte možnost zachránit se. Stačí dodržovat několik základních bodů. Bodem jedna je okamžité zrušení veškerých vašich internetových aktivit. O bodu dva si povíme příště.

11/08/2010

Podzimní romance

Podzimní romance
návod k prožití


1. Najděte si vhodný objekt, jenž se stane terčem vašeho zájmu. Pokud jste muž, hledejte dívku. A to, pokud možno, dívku s vlasy rusými či blond, aby její hlava zanikla mezi spadaným listím. Proč, vysvětlím později.
2. Sledujte vytipovanou kořist. Zprvu nenápadně. Doporučuji otevírat dveře na fotobuňku máchnutím rukou těsně před jejím nosem. Všimne si vás a možná vaši práci i ocení.
3. Navázání kontaktu - hoďte po ní kaštanem. Nevšímá si vás? Zkuste to znovu s jiným kaštanem, tentokráte jej ponechte ve slupce. Pokud vám to vrátí, máte vyhráno. Pokud ne, přichází na řadu metoda drak. Spočívá v zamotání objektu vašeho zájmu do dračího ocasu. Nedoporučuji používat ve městech.
4. Kontakt navázán. Domluvte si schůzku. V parku, je podzim (romantika spadaného listí ji zaručeně dostane). Můžete ji nalákat na grog či svařák. Přineste s sebou květinu. Pozor, až ji na hřbitově utrhnete, nezapomeňte odstranit černé stuhy.
5. Procházka parkem. Dívku omračte květinou. Toto si přesně načasujte. Doporučuji projít si park předem a vytipovat správné místo pro tento krok. Bylo by trapné, kdybyste dívku omráčili uprostřed volného prostranství a museli ji táhnout ke křoví.
6. Omráčena? Teď už je to jen a jen na vás. Mám jen pár doporučení:
- pozor na ježky v hromadách listí
- pozor na hromádky v hromadách listí
- tlející listí hřeje, bude i pálit, pokud si zapálíte


7. Hrabejte. Pokud jste se drželi rady číslo 1, nemusíte hrabat tak hluboko. Hlavu nechejte venku, ztratí se mezi listím.

Ať žije podzim!


A tak je tady podzim. Tedy, on už je tu poměrně dlouho, ale nyní si jeho existence poprvé všímáme jako členové tohoto blogu.


Jak jsem již naznačil ve svém prvním příspěvku, začátky bývají těžké. Zejména to platí o autorech Messieru 35. Všichni (mám takový dojem) jsou studenti střední školy, v důsledku čehož trpí představou, že jsou velmi důležití. A důležití lidé mají málo času. Mít málo času na psaní znamená, že coby otec zakladatel blogu ze všech kolegů musím pracně dostávat články. Vím, že se to nezlepší, ale snad nám alespoň časem přibydou autoři.


Jako první téma jsme si, světe div se, vybrali podzim a věci s ním spojené. Krom toho můžete polemizovat s naší takzvanou externí dopisovatelkou. I když moc externě nevypadá, po přečtení jejího prvního příspěvku, který k nám cestoval opravdu hodně zvláštní cestou, musí každý přehodnotit svůj názor.


Na závěr bych si dovolil doufat v slibovaný první díl povídky na pokračování od kolegy. A tímto ho i trochu popohnal k jejímu odeslání na můj e-mail. Tak a teď už vás nebudu rušit. Přeji příjemou zábavu.

11/03/2010

Podzimní překvapení

Vítejte na stránkách Messieru 35! Protože toto jest prvním naším příspěvkem ve světě virtuálna, dovolím si napsat: "Vítejte poprvé na těchto stránkách!"


Kdo nebo co je Messier 35? Mimo všechny zřejmé významy je Messier 35 naším novým uměleckým projektem. Kdo jsme my? To budete muset časem zjistit sami. Pro začátek bude stačit, že jsme skupina nadšenců, kteří se již rok scházejí a spolupracují na poli amatérského umění. Nejčastěji v kategorii literatura.


Přestože jsou naše schopnosti do jisté míry omezeny vlastními dispozicemi, doufám, že se sem budete často a rádi vracet. Za celý Messier 35 vám přeji krásný den.

1/10/2010

Nový rok a nový blog

Máme tady nový rok. I vy tady máte nový rok. A protože ten nový rok je nový pro všechny, rozhodli jsme se udělat ještě pár změn. A dát si novoroční předsevzetí.


Ještě než se o jednotlivých věcech rozepíšu podrobněji, měl bych se omluvit za jistou nepravidelnost publikační. Nikdo z nás není tak úplně bez viny, a tak by bylo zbytečné ukazovat prstem. Přesto tento rok bude lepší. Jednak máme (a budeme mít) na psaní víc času a taky jsme začali skládat témata a týden dopředu.


Toho se týká ostatně i naše předsevzetí psát víc a publikovat pravidelně. Upřímně doufám, že se nám podaří obě části předsevzetí splnit. Začali jsme schválně publikovat až druhý týden tohoto roku, aby se nám povedlo získat potřebný čas ke shromáždění příspěvků na téma další. Snad jediná autorka se nikdy neopozdila. A její rukopis údajně opravdu podstupuje onu spletitou cestu k nám.
Teď už mi zbývá zmínit jen jednu věc. Podařilo se mi přemluvit jednoho autora ke spolupráci. Ten nám bude psát povídku na pokračování. Všichni doufáme, že se vám bude líbit.


Všechno nejlepší do nového roku.