Kam se dá omylem kliknout

8/19/2011

Poetická víra

Je mi smutno
smutno
dusno
teskno
Smrk


Co mi jen pomůže
bych byl zase jak dřív
když byl jsem mlád
dost na smích akorát?


Pak z ničeho nic
to nic
potkal jsem přítele
podal mi ruku


Och, jak je mi veselo
veselo
barevně
zářím
Hýk


Už mám svou víru
držím ji pevně
držím ji hodně
oběma rukama
svědí mě nos

8/18/2011

Víra

Vítejte u mého článku, který září jako světlo tmou vašich životů. Jsem zde na výslovnou žádost naší PANÍ a vládkyně, jejíž jméno je sice naprosto úžasné, krásné a světlé, ale nesmí se vyslovit. A internet je pořád stejné zlo.




Dnes se budeme bavit o víře. Proč je důležitá? A co se stane nevěřícím? To vše se dozvíte v mém článku.




Víra je nesmírně důležitá. Skrze ni jsme spojeni s poznáním. Jako s pupeční šňůrou. Nebo možná ještě důležitěji. Jestli jste dost dobří, možná dokážete vnímat kousky pravé pravdy přímo. Ale i tak budete potřebovat víru, abyste pochopili celou pravdu. Protože bez víry to nejde. Nejde to jenom tak. To musíte vzít v potaz na prvním místě. Potom ještě budete brát v potaz strašnou spoustu věcí, tak si raději udělejte hodně místa.




Teď už víte, že je víra hrozně důležitá. Strašně hodně moc důležitá. Ale potřebujete taky vědět, co se vám stane, když svoji víru ztratíte. Anebo když jste ji ještě nenašli. Takovým lidem se říká nevěřící a věřte mi, nedopadnou dobře. Jestli si myslíte, že se dostanou do pekla, jste naivní. Peklo neexistuje. Je to ještě horší. Tak špatné, že se o tom místě nic neví. Absolutně nic. Já vím, je to divné, ale je to tak. Někteří ze semináře si mysleli, že to taky může znamenat, že to místo neexistuje. A víte, co se jim stalo? Už nejsou v semináři. A tohle se stane všem nevěřícím. Dostanou se na seznam a jsou jasní. Až přijde spasení od naší PANÍ, oni ho nedostanou. A pak možná budou trpět, to se ještě neví.




Tak. Nyní víte všechno, co potřebujete vědět. Jestli ještě nemáte svoji víru, rychle si nějakou sežeňte. Protože tady končí sranda. A protože ten seznam jsem dostala za úkol psát já. Bohužel víc vám toho o víře napsat nemohu. Kdyby mi ale náhodou PANÍ dovolila prozradit ještě něco ze svých tajemství, rozhodně se s vámi podělím.




Nechť se vaše končetiny s úsměvem koupou ve světle pravdy, které je nejsvětlejší ze všech světel a to počítám i svoji novou lampičku.

8/17/2011

Můj pohled na víru

Tohle je opravdu těžké téma. Ale já jsem to Adamovi říkala. Neprosila jsem ho o něco lepšího, jsem totiž profesionálka. Stejně mě tím strašně nasral. Víte, když strávíte celý život popíráním iracionalit, těžko vás někdo přemluví k napsání milého článku o víře. Dokonce ani příteli, co se odteď bojí vylézt z postele, aby ho náhodou někdo nepotrestal.




Víra je blbost. Pro jistotu to ještě zopakuji: Víra je blbost. Je to vyjádření něčeho iracionálního, něčeho, co by už dávno mělo být zaneseno prachem. Víru bychom měli znát pouze z vyprávění kronikářů a historiků, přesto tomu tak není. I jinak naprosto zdraví a inteligentní lidé se uchylují k víře. Proč? Jsou pitomí. Nezvládají vlastní emoce nebo emoce svých blízkých. Jde-li o vlastní emoce, je třeba zachovat chladnou hlavu a vyhledat odbornou pomoc. Pokud se jedná o cizí emoce, je lepší se těchto lidí zbavit.




Kolik už se vyplýtvalo energie a prostředků na toto archaické oblbování lidí? Ještě někdy v antice, možná ve středověku bych to pochopila, ale jak je možné, že víra nezmizela začátkem průmyslové revoluce? Za všechno může iracionalita a lidská potřeba věřit v něco vyššího než jsou oni sami. Taky to na mne občas přijde, přiznávám. Jsem koneckonců též člověk. Žena. Jenomže já to umím vyřešit. Když už všechny logické argumenty selhávají, obuji si lodičky a postavím se před zrcadlo. Tehdy jsem vyšší a to mi stačí. Mohla bych sice zkusit věřit třeba v Castora, ale upřímně, to už raději toho Krista.




Vážně se snažím pochopit lidskou potřebu víry. Jakmile znáte jed, je již snadné vyrobit protilátku. Jenomže zkuste si pochopit víru. Pokaždé, když už se to málem někomu povedlo, vznikla nová církev, nové hnutí. Lidská víra je jako hydra. A čím víc se snažíme…




A ještě jedna věc mne strašně štve na víře. Proč ji sakra cpou dětem? Ještě nejsou schopné samostatného kritického uvažování, jsou tedy velmi zranitelné. A oni jim vymyjí mozek. Pak už se jen s velkými obtížemi překonává to, co ve vás zaseli.




Takže prosím, jestli opravdu chcete ztrácet čas s vírou, nenuťte ji ostatním, ale nechte je, aby se sami rozhodli. Zázraky jsou totiž až děsivě podobné klamavé reklamě.

8/16/2011

Moje rebelské mládí

Víra. Co je to vlastně víra? Slovo. Jenom slovo? Tedy, asi to nemůže být jenom slovo. Tady jde o víc. Jinak by to ani nemohlo být. V souvislosti s vírou totiž končí veškerá sranda. O víře se nežertuje. Dokonce ani tehdy, když na to máte náladu. Vlastně v těchto chvílích už vůbec ne. Víra je sice tolerantní, ale věřící lidé ne. Alespoň většinou ne. Nic proti věřícím lidem. Jen mám špatné zkušenosti s vtípky na adresu toho, v co někteří věří.




Když jsem byl mladší, byl jsem tak trošku rebel. Určitě to znáte. Nosil jsem všechno a poslouchal ještě větší všechno. Dokonce i dechovku. S tou jsem vlastně začínal, ale kluci potom říkali, že nosit kroj není moc rebelské. No a v tomto svém období jsem hodně provokoval. Víte, provokace je klíč k úspěchu rebelství. Mým nejodvážnějším činem byl rozhovor s katolickým knězem, který začal slovy: "Je Ježíš teda bůh, nebo jak to je?" Tehdy mi to přišlo legrační, dnes se za to stydím. Ten kněz se totiž rozplakal. Pamatuji si, že jsem se chtěl ještě zeptat, jestli se takhle dělá svěcená voda, ale nakonec ve mně převážilo svědomí a já jsem se šel raději vyprázdnit.




Teď jsem s Emilkou, takže si už jako rebel nepřipadám. A taky bych už nikdy nemluvil s farářem, mám to od Emilky zakázané. Ale až do smrti si budu pamatovat ten pohled toho kněze… Abyste věděli, pokaždé když si na to vzpomenu, rozbrečím se a mám potřebu jít se vyprázdnit.




Proto si nedělejte srandu z víry. Jen tím pomůžete fanatikům, kteří vás použijí jako důkaz pro svou činnost. Další možností by bylo vystřílet všechny věřící, ale to by bylo drahé a moc kruté. Takže je lepší být tolerantní. Ovšem pokud si oni začnou, nebojte se jim to vrátit! Teda, raději jen tak symbolicky.




Pane faráři, jestli čtete tento článek, MOC SE OMLOUVÁM!

8/15/2011

Nové téma je tady!

Dobrý den, celý den! Prázdniny se nám posouvají pomalu ke svému konci a my jsme tady opět s novým tématem. Na chvilku utište své instrumenty, nebo čím si to krátíte volné chvíle, a odpočiňte si u našeho blogu. Zrovna předevčírem jsem si omylem smazal povídku na pokračování, takže si na další díl budete muset nějakou dobu počkat. Autor je totiž k nezastižení. Doufám, že má zálohu. Ale nebojte se, můžete se alespoň těšit na další z mých básní. Dokonce i Emilka říkala, že nejsou špatné. Asi to brzy zkusím na nějakém literárním serveru.




Teď už jste určitě natěšení na nové téma. Tak já vás nebudu už napínat. Anebo jo. Jak trávíte prázdniny? A trávíte je organizovaně nebo jen tak? Plánujete si dovolenou nebo prostě naskočíte do prvního letadla do vaší destinace? A je tam horko? Já nemám rád akce, ale rád předstírám, že nemám nic připraveno. Holky na to letí. Bohužel, občas i kluci.




No, už vás nebudu déle zdržovat. Tématem týdne je víra. Toto téma je docela zvláštní, protože návrh pochází od Mebsuty. Nemohl jsem tomu uvěřit, ale je to tak. Sice mne kontaktovala přes asi dvacet různých lidí, přesto… Těžko by se mi potom takový návrh odmítal. A už si s tím dala tolik práce.




Mějte se krásně a nezapomeňte se umývat v podpaží. Je to vážně lepší.

7/29/2011

Tatranky


Jsou a jsou
bojím se, bojím
že zůstanou




A světla je dost
světla je dost
světla je dost

7/28/2011

Kouzla

Vítejte u mého článku, který září jako světlo tmou vašich životů. Jsem zde na výslovnou žádost naší PANÍ a vládkyně, jejíž jméno je sice naprosto úžasné, krásné a světlé, ale nesmí se vyslovit. A internet je pořád stejné zlo.




Dnes se budeme bavit o kouzlech. Existují vůbec? A v jaké formě? To vše se dozvíte v mém článku.




Kouzla existují. Ale nejdou vidět, takže si spousta lidí myslí, že neexistují. Zvířata kouzla cítí. Někteří z nás si s pomocí naší PANÍ odemkli v sobě tuto schopnost taky. Ale je nás málo. Ono to totiž není vůbec jednoduché, odemykat schopnosti. Potřebujete na to spoustu věcí, a když je máte, musíte mít ještě souhlas PANÍ a štěstí. A dva a půl tisíce korun. To je docela dost věcí. Často ještě potřebujete úplněk, ale to záleží na diagramu, který máme od PANÍ.




V jaké formě existují kouzla? V mnoha. Mohla bych se pokusit vypsat je, ale to by nebylo fér vůči naší PANÍ. A já nechci páchat nefér věci. Jednak je to zakázáno a taky se mi to nelíbí. Jenom vám mohu sdělit, že kouzla se nejčastěji vyskytují tam, kde je nejméně čekáme. A to i přesto, že na ně třeba nevěříme. Může se například stát, že máme lednici. To se koneckonců stává docela často. A my do té lednice chceme něco dát. Otevřeme otvor, nachystáme si to, co tam chceme umístit a ono to nejde. Ať se snažíme sebevíc, lednice jako kdyby byla plná, i když vypadá prázdně. To proto, že je tam kouzlo. Kouzla totiž často vyhledávají chladnější prostředí. Jestli se jich bojíte, raději zapomeňte na zmrzlinu.
Bohužel víc vám toho o kouzlech napsat nemohu. Kdyby mi ale náhodou PANÍ dovolila prozradit ještě něco ze svých tajemství, rozhodně se s vámi podělím.




Nechť se vaše končetiny s úsměvem koupou ve světle pravdy, které je nejsvětlejším ze všech světel a to počítám i svoji novou lampičku.

7/27/2011

Pár rad k cestování, aneb Docela obyčejný článek (o cestování samozřejmě)


Dobrý den milí čtenáři. Jak se dnes máte? Já báječně. Právě jsem se vrátila z dlouhého výletu po svém rodném městě. Takže jsem vlastně cestovala. No není to náhoda? Vy určitě během prázdnin taky cestujete, co? Nejspíš ano a hádám, že si k tomu berete i svou drahou polovičku. Taky bych si ji, totiž ho ráda brala. Jenomže on nechce. A mne občas nebaví cestovat sama. Takže si beru různé doprovody.




Jak vybrat vhodný doprovod? To je moc dobrá otázka. Měli bychom se držet několika základních pravidel:
1.) Ne muž/žena - hned vám vysvětlím, o co se jedná. V rámci zamezení výskytu žárlivých scén nedoporučuji brát si jako doprovod muže, jste-li heterosexuální žena nebo homosexuální muž, nebo ženu, jste-li heterosexuální muž nebo homosexuální žena. V případě, že jste bisexuální, doporučuji buď riskovat, nebo neriskovat anebo prostě raději necestovat.




2.) Zajistěte si dostatek oblečení - je dobré spoléhat na předpověď počasí, ale taky se vám to nemusí vyplatit. Takže když má pršet, vemte si i kraťase či sukni, aby vám třeba potom nebylo horko. Pršet totiž nemusí pořád. Totéž platí i pro opačnou předpověď - tedy má-li být hezky. Klidně totiž může začít pršet, v nejhorším případě i sněžit.




3.) Zajistěte si dostatek oblečení 2 - je moc dobré mít u sebe náhradní oblečení. A to myslím i to oblečení, co nosíme mezi kůží a jiným oblečením. Nebo třeba ponožky. Počítejte s výměnou oblečení po každém zpocení, použití toalety nebo po každém dni. Když si navíc vyberete ten správný doprovod, nemusíte ty kufry tahat sami.




4.) Mějte mapu - kdykoliv cestujete, musíte znát cestu. Nikdy necestujte tam, kde jste ještě nebyli. Není to tam hezké. Věřte mi, párkrát jsem to zažila. A kdybyste se přece jenom chtěli ztratit, vemte si mapu nebo mapy těch míst, kam kde byste se případně mohli najít.




5.) Mějte dobrý důvod k cestování - dobrý důvod se vždycky hodí.




6.) Necestujte nikdy s ženou - ženy nemají moc velkou sílu, a tak by vám nepomohly ubránit se případným útokům.




7.) Necestujte k vodě - vašim drahým polovičkám by se mohlo chtít spáchat něco neřestného ve vodě. A TO JE BLBOST!




Tak, to je asi všechno. Doufám, že se budete při cestování řídit těmito užitečnými radami a že je považujete za stejně užitečné jako já.




Vaše Emilka.

7/26/2011

Moje cestování

Máte rádi cestování? Já ani moc ne. Jenomže nedokážu vysvětlit proč. Možná bych se o to mohl pokusit, ale můj poslední pokus nedopadl moc dobře. Emilka se nakonec neutopila, ale opět mi zakázala hýbat se, myslet a inovovat při našem u-styku (říká tomu "u" jako univerzální, i když netuším proč).




Jaké jsou výhody a nevýhody cestování? Výhodou je fakt, že se pohybujete. Nevýhodou pak skutečnost, že se často pohybuje hrozná spousta lidí a vy všichni máte tendence ucpávat dopravní tepny. Všichni jsou potom nervózní a někdo se zlostí promění v katastrofu. S tím se nedá nic dělat. Ale lidé budou pořád cestovat a ucpávat. S tím se taky nedá nic dělat. Občas je lepší nedělat nic.




Co všechno se dá považovat za cestování? Mnoho pohybů lze takto popsat. Ale co by už byla chyba popisovat jako cestování? Třeba když jdete na záchod. To není to pravé cestování. Leda by zahrnovalo téměř stoprocentní šanci ucpání. Co dalšího nemůže být cestováním? Nevím, ale taky je toho docela dost. Nebo aspoň relativně dost. Anebo… Bože, já nevím.




Můžu napsat ještě něco o cestování? Ano. Chce se mi? Ani ne, ale od té doby, co se Emilka zamilovala do blog.cz, nutí mne psát naprosto neskutečné množství článků, které potom všechny maže. Prý abych se zlepšil. Jednou by si chtěla založit vlastní blog a… Ale o tom vám nemůžu psát, protože by mne čekal nějaký trest. Nemůžu si ovšem stěžovat. Bohužel.




Jestli máte rádi cestování, klidně si cestujte. Jestli nemáte rádi cestování, klidně necestujte. Mně je to koneckonců úplně jedno (to mám totiž povoleno).

7/25/2011

Jsme zpátky


Tak jsme zase tady. No, ne tak úplně. Nemůžeme přece být fyzicky přítomni ve virtuální realitě, ne? Nebo ano? Dobře, tento problém si necháme na jedno z příštích čísel, protože ano, vrátili jsme se k psaní. Vlastně to bylo trošku složitější. Nešlo totiž ani tak o to, že bychom nepsali, jako spíš o fakt, že jsem se nedostal na internet. A ostatní jsou líné potvory, kterým se nechce nic publikovat. Takže se čekalo na mne. Jak jistě sami vidíte, už se nečeká. Třikrát hurá, jednou sláva a pojďme se podívat na aktuální téma.


Prázdniny jsou tak nějak v plném proudu, takže jsme se dohodli na tématu CESTOVÁNÍ. Je to jednoduché a ostatní budou jistě moc rádi čerpat ze svých zkušeností. Tentokrát se pokusím dodat i nějakou svoji báseň. Buď vyberu něco staršího, anebo napíšu nějakou novou. Jen a jen pro vás.


Přeji příjemné čtení.

3/31/2011

Smysl života


Internet je zlo. Tuto zprávu vyrývám na hliněnou tabulku, sama si ji přepíšu na biopapír, protože mi sestra zase odmítla pomoct (kráva) a po poštovní kryse (holubi nejsou dostupní) ji pošlu Adamovi (sestřin přítel), ten text převede do počítačové podoby a na něčem předá svému otci, jež má dost odvahy (zjistila jsem, že pije vodku) na to, aby takto získaný text poslal Casiovi. Casius jej pak za mne zveřejní na internetu.


Dnes se budeme bavit o něčem úplně jiném. Není to sice zase až tak jiné, jak by se mohlo zdát, ale jistým způsobem to jiné je. Lidé o tom moc nemluví, přesto to existuje. Řeč je pochopitelně o smyslu života.


Když jsem tak hezky uvedla vlastní téma, měla bych napsat, proč si myslím, že lidé o smyslu života nemluví. Oni si totiž myslí mnohdy opak. Jenomže pravdu mám já. Ostatně to už vy, pravidelní čtenáři, víte. Neměla bych to zmiňovat, ale pouze pravidelní čtenáři dojdou spasení, protože ti ostatní jednoduše nebudou vědět, kam jít, aby došli. Ale spasení se budeme věnovat někdy jindy. Teď totiž nemám čas. Nemohu vám sice říct, co dělám, ale musím to dělat. I mesiášové mají své povinnosti. Většina z nich měla povinnost umřít, ale mě se to netýká. Praktikuji totiž speciální techniky vyhýbání se smrti, mezi něž patří mazání se cizím tělem (takže si vás smrt splete s někým jiným), vyměšování potají (aby vás nikdo neviděl) nebo návštěvy prarodičů (smrt si vybírá ty nejstarší v okolí). Zbytek vám říct nesmím, je to tajné.


Ale teď honem rychle zpátky k tématu. Spousta lidí si buď myslí, že o smyslu života mluví nebo že to není důležité. A obě skupiny se mýlí. Jedna víc než ta druhá, ale ještě jsem se nerozhodla, která je která.


Proč si lidé myslí, že mluví o smyslu života? Protože při tom moc přemýšlí. Přemýšlet se může jen na určitou teplotu, jinak dojde k nevratnému poškození mozku a při větším výskytu případů se jedná o degeneraci celé generace či dvou. Jak se měří tato teplota? Ona se měřit nedá, museli byste mít v hlavě otvor na teploměr. Ale zato se to dá spočítat: deset operací (činností) mozkových se rovná třem stupňům Celsiových. Do těchto operací musíte počítat úplně všechno, co mozek dělá.


Je strašně důležité dbát na dodržování správné teploty. Když to jednou neuděláte, jste už věčně odepsaní. Odepsaní. Ano, odepsaní. Neexistuje ovšem žádná technika kontroly teploty. Sama jsem sice zkoušela nějaké udělat, ale začal se mi skoro přehřívat mozek, a tak jsem toho musela nechat. Jako mesiáš se už dost obětuji tím, že píšu.


A proč nemají lidé pravdu, když považují mluvení o smyslu života za zbytečné? Protože jednak já mám vždy pravdu a taky vám zrovna v tuto chvíli ukážu, jak je mluvení o smyslu života důležité:
Představte si, že někoho potkáte. Nemusí to být nutně Kuba, ale kdyby to byl on, asi bych se usmála. A teď nevíte co dělat. Říkáte si: "No dobře, někoho jsem potkala. Ale co s tím?" A tak se s dotyčnou osobou dáte do řeči, aby neutekla, a mezitím usilovně vymýšlíte jak to vyřešit. A protože to téma musí být nenáročné, abyste u toho ještě mohli myslet a nepřehřívali se, doporučuje se mluvit o smyslu života. Tohle téma totiž snese vše, co vás napadne.


No a to je asi tak všechno.

3/27/2011

Květina/krytosemenné


Pořádek a čistota jsou půl toho, co neznalí nazývají zdravím, my chytřejší o tom mluvíme jako o nedostatku bakterií a usměvavé duši. Zdravím vás ze svého domova, kde obklopena blbci píšu nikoliv proto, že by mne o to přátelé prosili, ale kvůli a jedině pro vás.


Jmenuji se Emilka a přátelé mi říkají Emilka. Mamka mi říká Em, protože ráda zkracuje. Taťka mi neříká nijak, protože nemluví. Maminka je částečně můj vzor.


Rozhodla jsem se psát vždy k aktuálnímu tématu, neboť si myslím, že je důležité psát rovnou k danému tématu a ne jen tak, jak se autorům zlíbí. To se potom dotyční vymlouvají na to, že chtějí zahrnout do článku vlastní zkušenosti, ukazují v textech prstem a občas se dokonce vysmívají. A když na to přijdu, omlouvají se mi a snaží se udělat vše pro to, abych "byla zase usměvavá." Jednou se dokonce plazili po kolenou a zašpinili mi parkety vlastní krví, jen abych je vzala na milost. Někteří autoři tohoto blogu jsou totiž ubozí.


Květiny jsou podle wikipedie něco neexistujícího, protože zadáte-li do vyhledávače slovokvětina, najede vám odkaz na krytosemenné. Z toho plyne poučení, že není dobré důvěřovat internetu. Proto nevím, proč jsem vám řekla svoje jméno. Jmenuji se totiž Zdislava.


Podle mne květiny existují. Nevím, asi jsem chytřejší než wikipedie. Proč ne, když už jsem chytřejší než někteří, že? Možná se najdou situace, ve kterých je wikipedie znalejší nežli já, ale toho se nebojím. Musí existovat nějaká rovnováha, ne? Jen ať si wikipedie myslí, že vyhrála, já jí ještě ukážu.


Nemám květiny příliš v lásce. Ale mám k tomu své důležité důvody. Jsem alergická na spoustu věcí. Na pyl sice ne, ale není třeba kvůli tomu něco riskovat, ne? Risk je nebezpečná záležitost, se kterou se nevyplatí hrát si. S cizím dospělým jste si též nehráli, nebo snad ano? Protože však mamka chce, abych po střední škole konečně něčím byla, přemýšlím nad studiem biologie nebo něčeho s přírodou. Ovšem moc tomu nevěřím, živé věci jsou nepříjemně nepředvídatelné. Postavíte je na jedno místo, na chvíli se otočíte a už vám šahají na zadek. Líbilo by se vám něco takového? No samozřejmě že ne. To dělají jen úchylové.


V podstatě jsou květiny užitečné, protože z nich potom vyleze jablko, meloun nebo jiná sladká věc. Užitečnost ale neznamená, že je musíme milovat. A platí to i obráceně, totiž že neužitečné věci můžeme milovat. Ale musí se začít chovat jako lidé a ne jako prasata.


Jestli si hodláte přičichnout ke květině, dejte pozor na píchavý hmyz. Píchání je nezdravé.
Loučím se s vámi, přátelé. Zamávala bych vám kyticí, ale když já je vážně nemám ráda.

3/25/2011

Květiny


Květiny jsou důležité. Všechno je důležité, jinak by to nebylo, ale květiny se zdají být velmi, totiž, jaksi… Květiny jsou důležitější než všechno ostatní. Můžete si myslet opak, ale pravdu mám já (jak ráda píše Mebsuta). Proč jsou květiny tak důležité?


Jak to mám sakra vědět? Zeptejte se někoho chytřejšího. Já jsem nic, nula, skoro jako náš fotbalový klub, jen mám větší kapesné.


Moje dokonalá přítelkyně květiny nesnáší. To je taky důvod, proč si myslím, že jsou tak důležité, abych ji naštval. Ona si totiž nic jiného nezaslouží. Snažím se ji potěšit, udělat šťastnou a takové ty věci, ale ne, nejde to. Jestli to jde, tak bych rád věděl jak, protože u všech schodů, já tu holku miluji. Ovšem celé to mé snažení je zbytečné. Podle Emilky je věc buď dokonalá, nebo nemůže být. Proto se přestala dívat do zrcadla, neboť ta samá osoba tvrdí, že neznalost omlouvá.


Nežádám vás, abyste mi poradili. Byl bych přílišný optimista. Krom toho, Emilku neznáte. Tu totiž nezná nikdo, ani ona sama se nezná. Pokud by se našel někdo, kdo by ji znal… Jakože se stejně nenajde. Tak proč o tom psát?
Bez květiny by nebylo plodů. Plody by nebyly taktéž bez oplodnění, ale ani o jednom nechce ta blbá blizna slyšet. Takže mi zbývá jen nadšeně psát na blog, protože Adam mi nedovolil tento týden vynechat pro rodinné důvody a Emilčinu menstruaci.


Omlouvám se případným čtenářům, kteří sem stejně nepíšou komentáře, takže nejspíš asi neexistují a Adam sem chodí třikrát denně, aby nám udělal radost. Blbec.


Závěr si domyslete.

3/23/2011

Provoněnost


Už je to tady. Ještě ne úplně, ale brzy to tady bude. A protože lidé mají tendence spěchat, můžeme tvrdit, že to tady je, byť to ještě není tak úplně pravda. Přesto jsme se rozhodli ustanovit květy a květiny novým tématem.


Existuje samozřejmě spousta způsobů, jak dané téma zpracovat. Někdo může vidět pozitiva, jiný negativa. Ovšem barev se nezbaví.


A proto pokračujeme nejen s našimi články, ale i s povídkou na pokračování a navíc i s něčím, co se zde ještě neobjevilo. Nejprve se mi na Facebook (kvůli tomuto blogu jsem si já, zarytý odpůrce sociálních sítí, založil účet na Facebooku) napsal jeden z našich čtenářů s dotazem, jestli bude i Emilka psát na Messier 35. Nikdo z nás to původně neměl v plánu, ale jak jsme záhy zjistili, Emilka již nějakou dobu přemlouvá Castora, aby jí dovolil přispívat na blog. No a tak ji tady od tohoto týdne uvidíte pravidelně.


Příjemný den všem, co si myslí.

Temnota - II


Morgan byl skoromrtvý. Zjišťoval to postupně. Nejprve si myslel, že je jenom živý, potom zase, když ho nikdo neposlouchal, že je mrtvý. Nakonec, když promluvil a dočkal se reakce, si uvědomil hroznou věc. Není ani živý, ani mrtvý. Jakmile si tu větu srovnal v hlavě, objevil někde u něj hlas. Onen hlas možná měl i majitele, ale protože všude vládla temnota, nemohl nikdo nic vidět.
"Ano, Davide, je to tak," řekl ten hlas.
"Jmenuji se Morgan," odpověděl Morgan jen trošku překvapeně.
"Ano, Morgane, je to tak," řekl ten hlas znovu.
"Ale často si mne pletou, mám stejný nos jako David," řekl David.
"Ukaž," ozval se znovu hlas a Morgan cítil, jak mu někdo šahá na ucho. "Divné."
Morgan mu sice chtěl říct, že to bylo ucho, ale vtom ucítil, jak něco nalevo od něj zmizelo. Tak se posadil na nahmatanou židli, která tam předtím nebyla.
***
Eleanora mezitím žvýkala prádlo. Její rodina přísně dodržovala staré tradice, a tak žádná žena nepoužívala pokroku k praní. Jednoduše si vystačily s tím, co měly. Eleanoru to sice štvalo, ale nemohla s tím nic dělat. A tak žvýkala, když se najednou ozval čísi hlas.
"Ano, Veroniko, je to tak."
"Co je jak?"
"Tak a tak, všelijak," odpověděl hlas tajemně.
"Jenomže já nejsem-" začala Eleanora, ale potom ucítila, jak nalevo od ní něco zmizelo. Pokoušela se nahmatat židli, ale žádnou nenašla. Tak si sedla na zem.
***
Všechno bylo zahaleno do mystické tmy. Lidé si totiž zvykli rozlišovat různé odstíny tmy, aby se doma nenudili. A tak měli hráškovou tmu, černou tmu, klasickou tmu, polévkovou tmu a nebo třeba mystickou tmu. V době, kdy vládla mystická tma, se doporučovalo nevycházet z domu. Jednak to byla ta nejtemnější tma, a taky chutnala po smažených vejcích, která v dnešní době nikdo neměl rád. Přesto se během této tmy jeden člověk odvážil opustit příbytek a to dokonce bez pachové roušky. Byl to člověk velmi tajemný, a když zakopnul o pařez a řekl: "Sakra." Bylo jasné, že se jedná o onen tajemný hlas, který se setkal jak s Morganem, tak s Eleanorou. Jmenoval se Libor, ale přátelé mu říkali docela jinak.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI

3/16/2011

Puberta

Internet je zlo. Tuto zprávu vyrývám na hliněnou tabulku, sama si ji přepíšu na biopapír, protože mi sestra zase odmítla pomoct (kráva) a po poštovní kryse (holubi nejsou dostupní) ji pošlu Adamovi (sestřin přítel), ten text převede do počítačové podoby a na něčem předá svému otci, jež má dost odvahy (zjistila jsem, že pije vodku) na to, aby takto získaný text poslal Casiovi. Casius jej pak za mne zveřejní na internetu.


První verzi mi zcenzurovali. Nechutně, odporně, podle a hlavně hrozně rychle. Tak jsem tady znova. Musela jsem podstoupit hodně tvrdý boj sama se sebou, abych vůbec svůj text přepsala. Nikdy nic nepřepisuji, k ničemu se nevracím. Jen ty, Martine, ty jsi pořád stejný debil a je jedno, kolikrát to napíšu. Jak říkám, byl to boj. Mám sice zlomený nos, ale udělala jsem protivnici monokl a okousala jí všechny nehty. Do krve.


Dnes se budeme bavit o pubertě. Ano, je to tak. Puberta existuje. Kdysi jsem taky nevěřila. Bylo mi pět. Když je vám pět, děláte různé věci. Lidem od narození do pěti let se nedá věřit. A potom se musí vést k totální zodpovědnosti. Ale to budeme rozebírat zase jindy.


Tak tedy, puberta je období lidského života, které začíná, když jste ještě malí a končí, když jste dospělí a obča i staří. Trvá to přesně osm let, a komu to trvá dýl, je omezený. Ale neměl by se za to stydět, stejně s tím nic neudělá.
Je puberta důležitá? Ano. Jak? Hodně. Během puberty se děje spousta důležitých věcí, například různé večírky, maturita a tak. Je proto důležité zůstat v klidu a nenechat se k nim vyprovokovat. Ani k pohlavnímu styku ne, ale o tom jsme se už bavili předtím. V pubertě se tělo zaplavuje obrovským množstvím hormonů. To proto chodí puberťáci častěji močit, u chlapců dochází k polucím a dívky experimentují s menstruací. Chlapci ať si dělají, co chtějí, ale vy, dívky, prosím vás snažně, nemenstruujte. Je to nechutné. Jestli mi nevěříte, strčte si do toho prst a ochutnejte. Ale jenom zjistíte, že jsem měla pravdu


Pubertální mládež má divné nápady a bouří se. Nejčastěji ve vaně. Když si do té vany nenapustíte vodu, je to OK, jak říkají domorodci. Občas se též dá bouřit při snídani. Nebo v posteli, máte-li ovšem postel. Já ne.


A jak jsem na tom s pubertou já? Nechci se chlubit, ale prošla jsem si jí během tří let a už ji nemám. Byla příliš snadná. Jednou za měsíc sice ještě menstruuji, ale pracuji i na odstranění tohoto problému. Tento měsíc se například plánuji říznout do vagíny. Raději dvakrát, ale měla důvod krvácet. A potom ji budu desinfikovat tak dlouho, až s tím přestane.


Přístě budeme pokračovat.

3/08/2011

B.A.H.N.O.


Tak tady máme další posun v roce. Osobně je nějak moc nemusím. Ne, že bych byl líný, ale mám poslední dobou na posuny špatné vzpomínky. Ale to sem nepatří. Mám psát o bahnu, tak je třeba to neodfláknout. Protože bahno sice může vypadat odfláknuté, ale třeba to někomu dalo moc práce, než se dostal až k bahnu, že?


Takže bahno. Bahno je většinou hnědé. Odtud může pramenit náš asociační zdroj v podobě stolice. Ta je taky často hnědá. Možná vždycky, ještě jsem ji jinou neviděl. Ale nechci to tvrdit, dokud se o tom dostatečně nepřesvědčím. A protože se o tom přesvědčit nechci, nemám důvod to vlastně vůbec tvrdit. Takže nic netvrdím a jedeme dál.


Jak vzniká bahno? Mísením. Je to docela zábava, klidně si to někdy zkuste. Mísit. Mám zrovna mísení zakázáno, tak se snažím o něm aspoň mluvit. Teda než mi to zakáže taky. Občas si říkám, proč já s tou slečnou vlastně chodím? Ale potom, znáte to jistě sami, mi dojde, jak moc mne miluje a že by to bylo nevhodné se rozejít. Vidíte, co píšu? Nejsem ani schopen napsat, že ji taky moc žblept. Nemůžu, nejde mi to. A přitom je to pravda, šíleně ji žblept. Jen mám občas potíže a hormony v krku. Doktor říkal, že to je v tomto věku normální, ale ona to nechápe. Bodejť, je o dva roky přede mnou, už si to užila předtím. Teď jsem na řadě já a ona mi buď závidí, nebo chce, abych záviděl já jí. Jenomže já jí závidět nechci. Proč taky? Jsme spolu? Jsme. Tak jaképak závidění si?


Bahen je spousta druhů. Třeba takové radioaktivní bahno. To je například nebezpečné. I pouhý dotyk může rozpoutat hotové peklo. Dotyk radioaktivního bahna. A lidé bahno neprodukují. Mutanti možná ano, ale o těch se teď nebavíme. Řeč je o obyčejných lidech, které potkáváte každý den. Teda skoro každý den. Nebo jednou za čas. Záleží prostě na tom, jak často chodíte ven.


Možná si říkáte, že jsem se do toho dnes pěkně zamotal. Ano. Prožívám zrovna velmi obtížné období. Inu, mám v životě bahno. Plácám se v bahně, spím v bahně, nosím si své bahno v hlavě, a když se snažím přemýšlet, čvachtá to tam. Jediné, v co mohu výhledově doufat, je slunce, které by bahno vysušilo a udělalo z něj tvrdou nepoddajnou krustu. Jenomže to jsem se už zase zamotal, tentokráte do metafor. Tak toho necháme a vy si budete pamatovat, že s bahnem se dá užít i hodně zábavy.

3/07/2011

Pomalu, ale jistě

Tak jsme tady zase. Ne, že bychom tady někdy od založení našeho blogu vyloženě nebyli, sám jsem aspoň na chvíli zavítal prohlédnout si toto společného dílo, kdyby se zde snad objevil nějaký komentář… Ale nemáme si na co stěžovat, vždyť jsou články nepravidelné, jako Emilčina zloba (už zase začíná). Mohl jsem publikované texty přirovnat k jiné nepravidelnosti slečny Emilky, ale Casius čas od času též trpí potřebou procházet se žlutým blogem, tak raději pomlčím.


Jistě vás všechny zajímá, jaké bude téma tohoto týdne, že? No tak, vidím na vás, jak se třesete nedočkavostí. Nebo spíš si vás představuji, jak sedíte před svými počítači a začínáte se pozvolna třást. Zprvu to vypadá jako svalová křeč, ale postupně to narůstá, roste to, až najednou je z toho prvotřídní třas celého těla. A vy už nemůžete vydržet, prostě musíte vědět, potřebujete znát téma tohoto týdne. Křičíte, abyste upoutali moji pozornost. A já si vás nevšímám.
Nebojte se, dozvíte se téma ještě v tomto článku. To já jsem jen tak žertoval, chtěl jsem totiž lehce poukázat na článek, který jsme byli nuceni Mebsutě vrátit, neboť míra vulgarit a nevhodných narážek dosáhla netolerovatelného objemu. A tak se budete muset spokojit s odsunem publikace jejího článku na další týden, pokud to ovšem slečna stihne přepsat a svým obvyklým způsobem poslat až sem. Omlouvám se těm, kteří bez trochy té Mebsuty jednou za čtrnáct dní nemohou žít.


A teď už slibované téma. Víme, že je to ještě daleko, ale nikdo z nás netuší, jak moc. Proto jsme se rozhodli po tolik odkládaném sněhu zařadit i bahno, jako symbol měnícího se ročního období. Takže prosím všichni přivítejte BAHNO.

3/05/2011

Bez závějí sněhu

Sníh. Nikde ani vločka. Nemám se čím inspirovat. Už dva týdny tupě hledím na zeď, kde je přilepený papírek: Článek na téma sníh! A nic. V hlavě mám petrklíče, sněženky a slunce. Dnes se mi však poštěstilo. Byla jsem v cukrárně. K parodii na kávu jsem si dala nadpozemsky dobré trubičky plněné…bílkovým sněhem.
Jsem koza mlsná, ale v kuchyni jsem jak kozel zahradníkem. A tak jsem si doma sedla k topení a popíjejíc opravdovou kávu vzpomínala na trubičky plněné sněhem. Sníh, sníh. Jak vlastně takový sníh vzniká? Kdepak, tady příroda nečaruje s vodou a jejími přeměnami. Tady jde o vysoké umění. Zalistovala jsem v jediné dostupně kuchařce a zjistila, že existuje způsob, jak udělat bílkový sníh bez bílků…děsivá představa, asi jako šlehačkový dort bez šlehačky.
Jak jsem se tak tulila k trubkám od topení, vytanul mi na mysl obraz z dětství - na voskovaném papíru na radiátoru se suší sněhové pusinky. Dostala jsem na ně chuť. A jako na truc je v cukrárně neměli. Ani nikde jinde. Snad jsem jen špatně hledala. A tak jsem pojistila domácnost proti požáru, zkontrolovala si, zda mám platnou kartičku pojištěnce, a zda je sousedka doma, aby mi mohla zavolat záchranku. Teprve poté jsem vzala do rukou opět kuchařku a jala se hledat recept. Nejprve na to, jak udělat sníh:
1. Vejce rozklepněte do samostatné nádoby, nejlépe světlé, a opatrně oddělte žloutek.
2. Zkontrolujte, že je bílek zcela čistý.
3. Přelijte ho do suché a čisté misky.
4. Každé vejce oddělujte zvlášť, aby se nestalo, že se poslední protržený žloutek dostane ke všem čistým bílkům.
5. Šlehejte až do úplného ztuhnutí. Přerušení způsobí, že bílky zvodnatí a sněhu už se nedočkáte.
6. Sníh musí být tak tuhý, že se po obrácení nádoby "vzhůru nohama" ani nehne.
Ale jak z toho udělat ty sladké, ochotně se na jazyku rozpouštějící, pusinky? Těžko, přetěžko:
Potřebujeme
§ 3 bílky
§ 210 g krupicového cukru
§ cukrářský papír
Jak na to
Do poloušlehaného sněhu zašleháme po malých částech polovinu cukru. Druhou polovinu buď vmícháme, nebo zašleháme ve formě svařeného cukru.
Ten připravíme tak, že cukr rozvaříme s pěti lžícemi vody, až se tvoří bublinky: Do cukru namočíme drátěné očko a rychle do něho foukneme. Objeví-li se bubliny, je cukr svařený.
Horký cukr lijeme za stálého šlehání do sladkého sněhu.
Sáčkem s ozdobnou špičkou pak stříkáme tvary na cukrářský papír a sušíme je v jen mírně vyhřáté troubě (100 až 130 °C).
Půlce slov nerozumím a na zbytek činnosti nemám odvahu. Jdu si sbalit kufřík a pojedu k babičce. Udělá mi sněhové pusinky, a protože bydlí v horách, možná u ní potkám i sníh a s ním inspiraci na pořádně sněhový článek.

2/24/2011

Temnota - I


Morgan nic neviděl. Absolutně nic. Dokonce ani stíny ne. Ale to mu vůbec nevadilo. Nikde se totiž nenacházel ani jeden, sebemenší zdroj světla. Morgan sice měl oči, ale nemohl je používat. Byly mu přežitkem. Dnes šel Morgan k zubaři. Zubař taky nic neviděl, takže pracoval po hmatu. Nebyla to zrovna precizní práce, ale neexistoval nikdo, kdo by ji mohl odborným zrakem zkritizovat. Na Zemi byla tma. Úplná tma. Možná jste si mysleli, že se taková tma nachází jen v blízkosti Morgana. To se občas stává, že je mladý člověk postižen nějakou krutou kletbou (třeba slepým zubařem), ale tady se to nestalo. Tady totiž nikdo nic nevidí.
***
"Dobrý den, Morgane," řekla Morganova přítelkyně, velmi vzorně vychovaná Eleanora.
"Dobrý den, Eleanoro," odpověděl Morgan a lehce se uklonil.
Nikdo to sice neviděl, ale byla to tradice. A Morganovy rodiče svého syna též velmi vzorně vychovali. Ne tak dobře, jako byla vychována Eleanora, přesto patřil Morgan mezi ty nejvychovanější z vychovaných jedinců.
"Smím vás políbit má drahá?" zeptal se Morgan.
"Ano, proč ne?" odpověděla Eleanora, čímž Morganovi lehce zamotala hlavu.
Klasická odpověď přece byla: "Ano" tak co tam dnes dělala další slova? Morgana v přemýšlení vyrušil polibek. Morgan sice neviděl ani na krok, ale předpokládal, že to byla Eleanora. Kdo jiný by ho mohl políbit. A navíc, byla cítit. V době, kdy lidé nevidí, se jim podařilo vynalézt učinnou metodu rozpoznávání ostatních lidí na větší vzdálenosti - s pomocí pachu. Lidé měli zpočátku zakázáno umývat se, později se tato technika zdokonalila a lidem stačilo neumývat si určité partie. Morgan si ovšem doteď nečistil zuby.
"Tak co zubař?" zeptala se Eleanora, když ji Morgan bezpečně poznal a opatrně ji políbil zpátky.
"Měl bych si čistit zuby," odvětil Morgan.
"Takže si je začneš čistit?"
"Nevím," řekl Morgan a hledal, čím by se vymanil z této nepříjemné konverzace.
"Aha," řekla Eleanora.
Morgan vycítil (metaforicky řečeno), že Eleanora použila své slavné AHA slovo. Rychle přemýšlel, jak by se vyhnul vážnější konfrontaci s tímto křehkým, dobře vychovaným kvítkem. Nic ho nenapadalo.
"Tak jo," odpověděl nakonec.
"Budeš si čistit zuby?" zajásala.
Příliš brzo.
"Ne," vydechl Morgan. "Ale můžeš mi za to nadávat."
***
Nikdo se nikdy nedozvěděl, co se stalo u zubaře. Ale od té doby byl Morgan jako vyměněný. Projevovalo se to ovšem pomalu. Ne zase tak moc pomalu, ale přece jen dostatečně pomalu na to, aby to někomu došlo.
"Mňau."
Ano, sousedova kočka si toho všimnula (opět metaforicky řečeno), ale protože jí nikdo nerozuměl, nezáleželo na tom.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI

2/23/2011

Pohlavní styk


Internet je zlo. Tuto zprávu vyrývám na hliněnou tabulku, sama si ji přepíšu na biopapír, protože mi sestra zase odmítla pomoct (kráva) a po poštovní kryse (holubi nejsou dostupní) ji pošlu Adamovi (sestřin přítel), ten text převede do počítačové podoby a na něčem předá svému otci, jež má dost odvahy (zjistila jsem, že pije vodku) na to, aby takto získaný text poslal Casiovi. Casius jej pak za mne zveřejní na internetu.
I tento rok mám pravdu a hodlám si ji ponechat. Jestli se někomu z vás nechce následovat kroky mých rad, je mi to jedno. Odpadlíci jsou mnohem horší než původní zvrhlíci. S odpadlíky bych zatočila následovně: rychle, krutě a pomalu, aby trpěli. Ti z vás, kteří stále mé kroky následují, si zaslouží další sérii rad.
Dnes se budeme bavit o velmi důležitém tématu. A tím je bezesporu to moje. Tím tématem je pohlavní styk a tak. Co si pod tím představit? Zkoušela jsem se ptát svých vrstevníků, co si pod tím představují, ale protože jsem vesmírná bytost třetího okresu, žiju nejspíš už desítky let, a tak jsem žádného vrstevníka nepotkala. Zkusila jsem ostatní, ale skoro nikdo se se mnou nechtěl bavit. Paní s kočárkem na otázku "Jak jste k tomu přišla?" zděšeně prchala z mého dosahu. Vypadá to, že NIKDO neví NIC o pohlavním styku a tak. Koho to ještě dnes překvapuje, ať si uvědomí, že za to vše může odklon lidí od přírody, a hlavně internet ovládající vaše osudy.

Jak je to tedy doopravdy s pohlavním stykem a tak? Muži a ženy nevypadají stejně. Jinak by se mohli jmenovat stejně. Muži jsou většinou vyšší, mají všechno větší, jen vlasy nosí krátké a většina z nich má na tváři vousy. Ti, co je nemají, jsou buď moc mladí nebo ženy nebo postižení. Muži mají též hlubší hlas, zato nemají prsa a mezi nohama mají speciální trubičku, které se říká rút. To aby mohli močit, aniž by si museli sedat.

Ženy jsou menší, drobnější, mají vyšší hlas a většinou jim nerostou vousy. Těm, co vousy rostou, se říká šťastné ženy, protože si nemusí hledat muže. Krom toho mají ženy na hrudi prsa - takové dvě boule s kolečky a puntíky uprostřed. Prsa rostou dívkám až později a rostou podle jejich inteligence. Hloupým dívkám rostou prsa víc, aby jim potom ve všem překážela. Puntíkům se říká bradavky. Těmi se krmí malé děti. Když je žena inteligentní, má menší prsa, tudíž menší bradavky a děti se tak nemohou krmit dlouho. Proto se dříve stávají samostatnějšími, což je pro ně jedině dobře. Ženy mají mezi nohama spoustu chlupů a někde pod nimi je taková divná dírka, která se dá roztáhnout. Lezou z ní děti a jmenuje se vagýna.
Pohlavní styk dělají lidé tehdy, když chtějí děti. Občas se stane, že si jen myslí, že chějí děti. Často se taky stává, že pohlavní styk dělají dvě ženy nebo dva muži. Tito lidé jsou hloupí, neboť neví, jak se pozná opačné pohlaví. Pohlavní styk přináší děti, je důležitý, a proto se jmenuje po-hlavní, jako po hlavě nejdůležitější.
Jak to probíhá? Žena roztáhne nohy a muž si zvětší rút, aby neplandal. Potom jí rút dá do vajglýny. Žena může něco vykřikovat - to dělají pověrčivé ženy, které věří, že si tímto zaklínadlem přinesou zdravé děti. Potom muži z rút vyteče kal - taková bílá mazlavá hmota. To znamená, že to mají za sebou. Když se jim to povede, začně žena tloustnout a žrát jako prase. Většinou je těhotná, ale někdy to není jisté.
Je docela obtížné vyznat se v tom. Proto jsem na závěř připravila několik užitečných rad:
Dejte si též pozor na zvířátka Jsou sice hezky chlupatá, ale pohlavní styk s nimi děti nepřináší. A navíc, strejda Petr kvůli tomu už druhý rok sedí ve vězení. Příště se podíváme na další část.

2/22/2011

Sníh


Sníh je bílý. Občas může mít sníh i jiné barvy. Hnědou, černou, šedou, červenou nebo třeba žlutou. To když na něj močíte. Pamatuji si, že močení do sněhu, respektive na sníh, byla moje oblíbená klukovská zábava. Trávil jsem dlouhé hodiny vysedáváním doma a pitím džusů, zatímco ostatní děti se koulovaly, sáňkovaly nebo se pokoušely zlomit si nohu nebo ruku, občas dokonce v plurálu. A když byl můj močový měchýř plný tekutin, většinou se už stmívalo, vyrazil jsem ven, procvičovat pravopis. Zpočátku to bylo nic mo, ale brzy jsem se zlepšil tak, že mé písmo bylo dokonale čitelné. Dnes píšu rukou dokonce míň krasopisně nežli penisem.


Jsem na svou schopnost patřičně hrdý. Vždyť kdo z vás to umí? Musím však zmínit, že mám jedinečné předpoklady. Mám opravdu obrovský močový měchýř. Běžnému uživateli se do něj vejde půl litru, zatímco já jsem takto schopen močit litry a litry horké tekutiny. Přesný počet bohužel neznám, došly mi tehdy PET láhve.


Psaní do sněhu je velmi praktické, ačkoliv do svých CV (zkratka pro životopis) si to asi nezaznamenáte. Takové psaní je ale strašně užitečné, zejména pro nechávání vzkazů. Dodneška si takto dopisuji s Emilkou, která je, holka moje šikovná, schopna odepsat mi krátkou větou, což je pro ni extrémně těžké, neboť musí psát po paměti. Ovšem močené slovo má i svá úskalí. Je lepší ho provádět někde tak, aby vás nikdo neviděl. Taky teplota vzduchu může být problém. Nezávidím Rusům a tomu jejich divnému písmu. Sníh musí mít určitou strukturu a je dobré udělat si dopředu linky. Aspoň než se naučíte dodržovat sklon. Moč má též stanovené odstíny, ale není to tak důležité jako požadavky na sníh.


Jestli vám mohu poradit, nepište dlouhé vzkazy. Jednou jsem přepsal pro Emilku část básně Máj. Trvalo mi to celou noc a nad ránem, kdy mne už bolely všechny údy, začalo pršet. Prostě jen tak. A to hlásili mínusové teploty až do konce týdne. Emilka se tehdy zlobila, protože ty údy opravdu moc bolely a ona neměla zrovna náladu povídat si.


Jinak je sníh užitečný ke stavění sněhuláků a tvorbě dopravních nehod, ale ani jedno jsem zatím nezkoušel. I když, Emilka se rozhodla, že nebudeme mít děti. Nechce si prý ničit tělo. Někde četla, že po dítěti je lidské tělo naprogramováno k umření, což ona nechce. Abychom obelstili její biologické hodiny, uplácáme si sněhuláka. Časem možná dva, a když to budeme zvládat, tak tři. Budou spinkat v mrazáku a my je budeme krmit zmrzlinou. Já osobně se na to už moc těším.
A taky se těším, až nám nasněží nový sníh, ten starý jsem už spotřeboval.

2/21/2011

Sněžíš, sněžím, buchty


Dnes nás čeká malinký výlet. Píšu dnes, ale myslím tím i další dny a hodiny. Zdravíme čtenáře z Kanady. Možná se divíte, že jsme se objevili až teď, po dlouhé odmlce. Důvodem ticha z naší strany bylo zapomenuté heslo. Není problém přihlásit se ke svému účtu i tehdy, když neznáme heslo. Jenomže náš blog má nastavený mail, ke kterému má heslo Emilka. A Emilka se s Castorem zase pohádala. Takže jsme více než psaní řešili dilema, zda počkat až se ti dva spolu usmíří, nebo založit blog nový.


Štěstěna se na nás usmála, a tak vás mohu opět přivítat na našem blogu. Snad nám odpustíte neaktuální téma (sníh). Příště vám to vynahradíme.

1/17/2011

Novoroční předsevzetí

Myslím, že jdeme trochu s křížkem po funuse. Mnozí v tuto chvíli svá Novoroční předsevzetí vesele porušují. Jiní na ně pomysleli, ale slova spolkli spolu s tučným soustem vepřového. Existují však taková předsevzetí, která se dávají po celý rok.
Vyberu jedno za všechny: BUDU TŘÍDIT ODPAD!


Co to znamená v praxi? Že už o Vánocích si na toto předsevzetí vzpomenu a stužky vyhodím do kontejneru na stužky (pokud tyto kontejnery nejsou přistaveny, stěžujte si na OV). Papír nacpěte do papírové krabice od žehličky či kávovaru, co vám dala tchýně. Pozor! Nezapomeňte dané věci vyjmout! Vytřídíte je později. Krabici odnesete do sběru. Zdravotní procházka Vám prospěje. Je venku náledí? Nevadí. Jen tu sádru nezapomeňte po srostení kosti, vhodit do správného kontejneru.


Obalové materiály vytřízeny? Přesuňme se k samotným darům. Pečlivě si poznamenejte, co od koho máte. Užitečný odpad, pardon, dárky, na jednu hromadu. Recyklovatelný, respektive znovu darovatelný, na hromadu druhou. Nepoužitelný odpad na hromadu třetí.
S užitečným odpadem mnoho starostí nebude. Podíváte se do svých poliček, vytřídíte věci, na které jste rok nesáhli a na jejich místo napěchujete nově přišlé zbytečnosti. (Jsem zastánkyní teorie, čím míň věcí vlastním, tím lépe spím.)


U druhé hromady je důležité pečlivé zaznamenání údajů o dárci. Předejdete tak trapným okamžikům, kdy další Vánoce nalezne maminka pod stromečkem ponožky, které vám naježila loni (nedej bohové, aby byly ošoupané na patách). Jak určit dárce? Nejčastěji podle písma či druhu balicího papíru. Udělejte si tabulku, vše pečlivě zaznamenejte a poté dárky přebalte, popište a schovejte do skříně. Ne do sklepa! Letní povodně by jim na kráse nepřidaly.


Nepoužitelný odpad nacpěte do režného pytle, sebe navlečte do červeného oblečku. Nezáleží na tom, zda budete imitovat Dědu Mráze či Svatého Klause. Bílé vousy podmínkou. Drobné žínky se zabalí do žíněnky. O půlnoci vyrazte do ulic. Nebojte se, nemusíte slaňovat komínem, stačí házet dary oknem. O hodnotě daru, který oknem proletí, rozhoduje oblíbenost souseda, kterému patří (teď už vysklený) průzor ve zdi.


A co tedy máte dělat v novém roce? Dále třídit odpad. Začala bych těmi, kdož vám něco darovali pod vánoční strom. Na seznamu příjemců vašich přání k životním jubileím či žádostí o půjčku ponechejte osoby, jejichž dary vídáte na polici. S dalšími si nedělejte těžkou hlavu, ponechejte je dusit ve vlastní šťávě, a pokud se vám neozvou, jejich chyba. Vyškrtněte je ze seznamu. Ti, jejichž dary skončily u sousedů za okny, vyzmizíkujte.


Takto můžete pokračovat celý rok. Obklopujte se pouze lidmi, kteří pro vás něco znamenají a z jejichž existence vám plyne nějaký prospěch. Toto se týká také věcí. Přeji lehčí spaní.

1/15/2011

Očista těla


Internet je zlo. Tuto zprávu vyrývám na hliněnou tabulku, sama si ji přepíšu na biopapír, protože mi sestra odmítla pomoct (kráva) a po poštovním holubovi ji pošlu Adamovi (který už zase bydlí doma), ten text převede do počítačové podoby a na něčem předá svému otci, jež má dost odvahy, aby takto získaný text poslal Casiovi. Casius jej pak za mne zveřejní na internetu.


Ještě pořád mám pravdu. A dnes si povíme něco o očištění těla, abychom po cestě za osvobozením se nechodili špinaví.


V prvé řadě si nesmíme stříhat nehty. Ty se buď odlomí (přirozená cesta = příroda) anebo si je můžeme kousat, což se hodí k zeleninovému salátu.


Nestříháme si ani vlasy. Časem si z nich budeme moct udělat docela praktický oděv. Jen si nesmíme zapomenout je čas od času pročísnout prsty, jinak z oděvu nebude nic.


Neholíme se. A to nikde. Chlupy slouží jako izolace a chrání tělo před počasím a násilníky. Pánové pak zase do svého plnovousu mohou smrkat. Jestli nemají dámy plnovous, měly by si pořídit pána.
Močíme zásadně mimo umělé toalety, nejlépe v lese. Kdo nemá les, ať si nějaký zasadí. Je to velmi ekologické. Nepoužíváme toaletní papír, jen přírodní materiály nebo menší zvířátka s kožešinou (musíme se jim ale předem omluvit). Trus nevyhazujeme, usušeným hovnem se dá topit.


Neumýváme se, protože bychom tím znečistili vodu. Když jsme hodně špinaví, třeme se tělo o tělo s někým jiným, dokud nejsme uspokojivě čistí. Zuby si pak můžeme vyčistit žížalou, těch je všude dost.


Pánové nesmí vypouštět své sperma, leda by se s některou dámou dohodli na zplození potomka. O tom, jak se plodí, si povíme někdy příště. Dámy zase nesmí menstruovat, je to nechutné. Je docela obtížné nemenstruovat. Vždycky, když už to vypadá, že se vám to daří, tak to přijde. Ale nezoufejte, časem se vám to určitě povede.


Nesmíme plýtvat přírodními zdroji. Jsou přírodní a tedy nás všech, i zvířátek.


Jíme jen to, co si sami dokážeme obstarat. O správném jídelníčku se též zmíním v některém z příštích dílů. Nezapomeňte však, že zvířátka se nejí! Hmyz ano, ten je odporný a je ho dost.


Takto očištěni budeme příště pokračovat.

1/12/2011

Zasevzetí


Všichni to dělají. A nikdo o tom moc nemluví. I když jsme tomu zasvětili aktuální téma. Musím ale říct, že jsem s tím moc nesouhlasil. Tedy vůbec jsem s tím nesouhlasil. Nakonec jsem se nechal přemluvit, ale trvalo jim to dlouho. Proč vlastně psát o novoročních předsevzetích, když o nich nikdo moc nemluví. Moje přítelkyně o nich sice mluví, ale ta se nepočítá, ta je moje.


Jak takové předsevzetí vzniká? Dalo by se říct, že důvodem vzniku je naše nespokojenost nebo aspoň pocit nespokojenosti. Jsme-li nespokojeni, toužíme po změně. Nový rok je ideální období k těmto změnám, protože je nový. Je lepší začínat od čistého a nového data. V práci taky nastupují lidé prvního v měsíci. A jak jsou potom spokojení. Když pomineme některé výjimky.


Ke správnému předsevzetí potřebujeme papír a tužku nebo zeď (nejlépe od vlastní ložnice) a lihovku. Pokud se ovšem nemíníme brzo odstěhovat. Potom jednoduše sepíšeme svá předsevzetí. Obecně platí, že jich stačí mít pár. Mám však dojem, že existuje i nějaká soutěž týkající se co největšího počtu splněných předsevzetí. Emilka mi o tom říkala, ale já si nemůžu pamatovat všechno, co řekne.


Kvůli tomu jsme se taky pohádali. Jenomže já si vážně nemůžu pamatovat vše, co mi řekne. Jsme spolu každý den, každý den na mne mluví a ne málo. Ona je totiž Emilka docela upovídaná. A bojí se ticha. Spí se zapnutým rádiem. Když s ní odmítám u jídla mluvit, aspoň mlaská. A co se týče návštěvy toalety…


Nejdůležitější je vybrat si vhodné předsevzetí. Takové, které nám nebude líto splnit. Je dobré s nikým nemluvit o vlastních předsevzetích. To kdyby se nám je nepovedlo zrealizovat. Posledně jsem takto Emilce slíbil, že se naučím mluvit ze spaní. Věřte mi, nedáte-li na moji radu, čekají vás bezesné noci.


Předsevzetí by měla být dlouhodobá, aby dávala smysl. Předsevzetí nedávající smysl jsou zbytečná. A ještě něco, píšete-li svá předsevzetí na zeď, uvědomte si, že si je může někdo přečíst. Pokud se mezi nimi objeví 'milovat se častěji s Ofélií' nemusí to být pochopeno. Zvlášť, když své přítelkyni (Emilce) říkáte tajně jinak (Ofelie).


Přeji vám víc štěstí při vymýšlení předsevzetí.