Kam se dá omylem kliknout

2/24/2011

Temnota - I


Morgan nic neviděl. Absolutně nic. Dokonce ani stíny ne. Ale to mu vůbec nevadilo. Nikde se totiž nenacházel ani jeden, sebemenší zdroj světla. Morgan sice měl oči, ale nemohl je používat. Byly mu přežitkem. Dnes šel Morgan k zubaři. Zubař taky nic neviděl, takže pracoval po hmatu. Nebyla to zrovna precizní práce, ale neexistoval nikdo, kdo by ji mohl odborným zrakem zkritizovat. Na Zemi byla tma. Úplná tma. Možná jste si mysleli, že se taková tma nachází jen v blízkosti Morgana. To se občas stává, že je mladý člověk postižen nějakou krutou kletbou (třeba slepým zubařem), ale tady se to nestalo. Tady totiž nikdo nic nevidí.
***
"Dobrý den, Morgane," řekla Morganova přítelkyně, velmi vzorně vychovaná Eleanora.
"Dobrý den, Eleanoro," odpověděl Morgan a lehce se uklonil.
Nikdo to sice neviděl, ale byla to tradice. A Morganovy rodiče svého syna též velmi vzorně vychovali. Ne tak dobře, jako byla vychována Eleanora, přesto patřil Morgan mezi ty nejvychovanější z vychovaných jedinců.
"Smím vás políbit má drahá?" zeptal se Morgan.
"Ano, proč ne?" odpověděla Eleanora, čímž Morganovi lehce zamotala hlavu.
Klasická odpověď přece byla: "Ano" tak co tam dnes dělala další slova? Morgana v přemýšlení vyrušil polibek. Morgan sice neviděl ani na krok, ale předpokládal, že to byla Eleanora. Kdo jiný by ho mohl políbit. A navíc, byla cítit. V době, kdy lidé nevidí, se jim podařilo vynalézt učinnou metodu rozpoznávání ostatních lidí na větší vzdálenosti - s pomocí pachu. Lidé měli zpočátku zakázáno umývat se, později se tato technika zdokonalila a lidem stačilo neumývat si určité partie. Morgan si ovšem doteď nečistil zuby.
"Tak co zubař?" zeptala se Eleanora, když ji Morgan bezpečně poznal a opatrně ji políbil zpátky.
"Měl bych si čistit zuby," odvětil Morgan.
"Takže si je začneš čistit?"
"Nevím," řekl Morgan a hledal, čím by se vymanil z této nepříjemné konverzace.
"Aha," řekla Eleanora.
Morgan vycítil (metaforicky řečeno), že Eleanora použila své slavné AHA slovo. Rychle přemýšlel, jak by se vyhnul vážnější konfrontaci s tímto křehkým, dobře vychovaným kvítkem. Nic ho nenapadalo.
"Tak jo," odpověděl nakonec.
"Budeš si čistit zuby?" zajásala.
Příliš brzo.
"Ne," vydechl Morgan. "Ale můžeš mi za to nadávat."
***
Nikdo se nikdy nedozvěděl, co se stalo u zubaře. Ale od té doby byl Morgan jako vyměněný. Projevovalo se to ovšem pomalu. Ne zase tak moc pomalu, ale přece jen dostatečně pomalu na to, aby to někomu došlo.
"Mňau."
Ano, sousedova kočka si toho všimnula (opět metaforicky řečeno), ale protože jí nikdo nerozuměl, nezáleželo na tom.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI

2/23/2011

Pohlavní styk


Internet je zlo. Tuto zprávu vyrývám na hliněnou tabulku, sama si ji přepíšu na biopapír, protože mi sestra zase odmítla pomoct (kráva) a po poštovní kryse (holubi nejsou dostupní) ji pošlu Adamovi (sestřin přítel), ten text převede do počítačové podoby a na něčem předá svému otci, jež má dost odvahy (zjistila jsem, že pije vodku) na to, aby takto získaný text poslal Casiovi. Casius jej pak za mne zveřejní na internetu.
I tento rok mám pravdu a hodlám si ji ponechat. Jestli se někomu z vás nechce následovat kroky mých rad, je mi to jedno. Odpadlíci jsou mnohem horší než původní zvrhlíci. S odpadlíky bych zatočila následovně: rychle, krutě a pomalu, aby trpěli. Ti z vás, kteří stále mé kroky následují, si zaslouží další sérii rad.
Dnes se budeme bavit o velmi důležitém tématu. A tím je bezesporu to moje. Tím tématem je pohlavní styk a tak. Co si pod tím představit? Zkoušela jsem se ptát svých vrstevníků, co si pod tím představují, ale protože jsem vesmírná bytost třetího okresu, žiju nejspíš už desítky let, a tak jsem žádného vrstevníka nepotkala. Zkusila jsem ostatní, ale skoro nikdo se se mnou nechtěl bavit. Paní s kočárkem na otázku "Jak jste k tomu přišla?" zděšeně prchala z mého dosahu. Vypadá to, že NIKDO neví NIC o pohlavním styku a tak. Koho to ještě dnes překvapuje, ať si uvědomí, že za to vše může odklon lidí od přírody, a hlavně internet ovládající vaše osudy.

Jak je to tedy doopravdy s pohlavním stykem a tak? Muži a ženy nevypadají stejně. Jinak by se mohli jmenovat stejně. Muži jsou většinou vyšší, mají všechno větší, jen vlasy nosí krátké a většina z nich má na tváři vousy. Ti, co je nemají, jsou buď moc mladí nebo ženy nebo postižení. Muži mají též hlubší hlas, zato nemají prsa a mezi nohama mají speciální trubičku, které se říká rút. To aby mohli močit, aniž by si museli sedat.

Ženy jsou menší, drobnější, mají vyšší hlas a většinou jim nerostou vousy. Těm, co vousy rostou, se říká šťastné ženy, protože si nemusí hledat muže. Krom toho mají ženy na hrudi prsa - takové dvě boule s kolečky a puntíky uprostřed. Prsa rostou dívkám až později a rostou podle jejich inteligence. Hloupým dívkám rostou prsa víc, aby jim potom ve všem překážela. Puntíkům se říká bradavky. Těmi se krmí malé děti. Když je žena inteligentní, má menší prsa, tudíž menší bradavky a děti se tak nemohou krmit dlouho. Proto se dříve stávají samostatnějšími, což je pro ně jedině dobře. Ženy mají mezi nohama spoustu chlupů a někde pod nimi je taková divná dírka, která se dá roztáhnout. Lezou z ní děti a jmenuje se vagýna.
Pohlavní styk dělají lidé tehdy, když chtějí děti. Občas se stane, že si jen myslí, že chějí děti. Často se taky stává, že pohlavní styk dělají dvě ženy nebo dva muži. Tito lidé jsou hloupí, neboť neví, jak se pozná opačné pohlaví. Pohlavní styk přináší děti, je důležitý, a proto se jmenuje po-hlavní, jako po hlavě nejdůležitější.
Jak to probíhá? Žena roztáhne nohy a muž si zvětší rút, aby neplandal. Potom jí rút dá do vajglýny. Žena může něco vykřikovat - to dělají pověrčivé ženy, které věří, že si tímto zaklínadlem přinesou zdravé děti. Potom muži z rút vyteče kal - taková bílá mazlavá hmota. To znamená, že to mají za sebou. Když se jim to povede, začně žena tloustnout a žrát jako prase. Většinou je těhotná, ale někdy to není jisté.
Je docela obtížné vyznat se v tom. Proto jsem na závěř připravila několik užitečných rad:
Dejte si též pozor na zvířátka Jsou sice hezky chlupatá, ale pohlavní styk s nimi děti nepřináší. A navíc, strejda Petr kvůli tomu už druhý rok sedí ve vězení. Příště se podíváme na další část.

2/22/2011

Sníh


Sníh je bílý. Občas může mít sníh i jiné barvy. Hnědou, černou, šedou, červenou nebo třeba žlutou. To když na něj močíte. Pamatuji si, že močení do sněhu, respektive na sníh, byla moje oblíbená klukovská zábava. Trávil jsem dlouhé hodiny vysedáváním doma a pitím džusů, zatímco ostatní děti se koulovaly, sáňkovaly nebo se pokoušely zlomit si nohu nebo ruku, občas dokonce v plurálu. A když byl můj močový měchýř plný tekutin, většinou se už stmívalo, vyrazil jsem ven, procvičovat pravopis. Zpočátku to bylo nic mo, ale brzy jsem se zlepšil tak, že mé písmo bylo dokonale čitelné. Dnes píšu rukou dokonce míň krasopisně nežli penisem.


Jsem na svou schopnost patřičně hrdý. Vždyť kdo z vás to umí? Musím však zmínit, že mám jedinečné předpoklady. Mám opravdu obrovský močový měchýř. Běžnému uživateli se do něj vejde půl litru, zatímco já jsem takto schopen močit litry a litry horké tekutiny. Přesný počet bohužel neznám, došly mi tehdy PET láhve.


Psaní do sněhu je velmi praktické, ačkoliv do svých CV (zkratka pro životopis) si to asi nezaznamenáte. Takové psaní je ale strašně užitečné, zejména pro nechávání vzkazů. Dodneška si takto dopisuji s Emilkou, která je, holka moje šikovná, schopna odepsat mi krátkou větou, což je pro ni extrémně těžké, neboť musí psát po paměti. Ovšem močené slovo má i svá úskalí. Je lepší ho provádět někde tak, aby vás nikdo neviděl. Taky teplota vzduchu může být problém. Nezávidím Rusům a tomu jejich divnému písmu. Sníh musí mít určitou strukturu a je dobré udělat si dopředu linky. Aspoň než se naučíte dodržovat sklon. Moč má též stanovené odstíny, ale není to tak důležité jako požadavky na sníh.


Jestli vám mohu poradit, nepište dlouhé vzkazy. Jednou jsem přepsal pro Emilku část básně Máj. Trvalo mi to celou noc a nad ránem, kdy mne už bolely všechny údy, začalo pršet. Prostě jen tak. A to hlásili mínusové teploty až do konce týdne. Emilka se tehdy zlobila, protože ty údy opravdu moc bolely a ona neměla zrovna náladu povídat si.


Jinak je sníh užitečný ke stavění sněhuláků a tvorbě dopravních nehod, ale ani jedno jsem zatím nezkoušel. I když, Emilka se rozhodla, že nebudeme mít děti. Nechce si prý ničit tělo. Někde četla, že po dítěti je lidské tělo naprogramováno k umření, což ona nechce. Abychom obelstili její biologické hodiny, uplácáme si sněhuláka. Časem možná dva, a když to budeme zvládat, tak tři. Budou spinkat v mrazáku a my je budeme krmit zmrzlinou. Já osobně se na to už moc těším.
A taky se těším, až nám nasněží nový sníh, ten starý jsem už spotřeboval.

2/21/2011

Sněžíš, sněžím, buchty


Dnes nás čeká malinký výlet. Píšu dnes, ale myslím tím i další dny a hodiny. Zdravíme čtenáře z Kanady. Možná se divíte, že jsme se objevili až teď, po dlouhé odmlce. Důvodem ticha z naší strany bylo zapomenuté heslo. Není problém přihlásit se ke svému účtu i tehdy, když neznáme heslo. Jenomže náš blog má nastavený mail, ke kterému má heslo Emilka. A Emilka se s Castorem zase pohádala. Takže jsme více než psaní řešili dilema, zda počkat až se ti dva spolu usmíří, nebo založit blog nový.


Štěstěna se na nás usmála, a tak vás mohu opět přivítat na našem blogu. Snad nám odpustíte neaktuální téma (sníh). Příště vám to vynahradíme.