Kam se dá omylem kliknout

2/29/2012

Krize - jak a tak


Krize, krize, krize. Dobrý večer, dámy a pánové. On je sice teď večer, ale až si to budete číst, může být klidně ráno. Tím se nezatěžujte. Já teda osobně nemám ráno čas na čtení. Nemám ani čas číst odpoledne. Mám čas jenom večera a to zase píšu, takže vlastně nečtu vůbec. Ani to, co sám napíšu. To by bylo blbé, kdybych si to četl. Takové sobecké a vůbec. Místo toho nechávám vás, abyste si to četli místo mě. Snažím se takříkajíc potěšit jiné. Nemůžu si ovšem na nic stěžovat, jsem moc rád, že můžu na zkoušku bydlet u své drahé Emilky. I když musím spávat u svých rodičů, protože je na mé tělo Emilka momentálně alergická.

Takže, dnes vám budu povídat o tom, jak se vyhnout krizi. Není to jednoduché téma a já nejsem jednoduchý člověk (navzdory tomu, co říká Emilka), ale přesto se pokusím napsat něco aspoň trochu duchaplného. Snad se mi to povede.

Jak se vyhnout krizi? To není jen tak jednouché. Krize nás může zastihnout kdekoliv a nemusí to být ani naše chyba. Takové věci se stávají. Občas prostě přijde krize a rozhodne se nás postihnout, ať se nám to líbí nebo ne. Dnes ovšem nepíšu o důvodech krize, ale jak se jí vyhnout. Ne, nejsem zmatený, opravdu myslím, že vyhnout se některým krizím je nemožné. Já se totiž chci zabývat tomu, jak se vyhnout především pokračování krize. Teď si možná myslíte, že tento článek není stejný jako jeho téma, ale mně to nevadí, klidně si myslete cokoliv uznáte za vhodné. Jen mi dovolte, abych vám v takovém případě řekl, že jsem a tak vůbec vlastně zač.

Z krize se člověk dostává špatně. Hodně špatně. Krize umí na člověka dolehnout jako lepicí páska. A už jste někdy měli lepicí pásku přilepenou na… Na těle? V jeho tajných oblastech? Nezkoušejte to, docela to bolí. Teda aspoň tak o tom psali na jiných blozích a já nemám důvod jim nevěřiť.

Tak tedy, co jsme se dozvěděli? Do krize se člověk dostane velice snadno, ale z ní není moc lehké vystoupit. Jak se dostat z krize? Dám vám malou hádanku. Pamatujete si, jak jsem zmiňoval lepicí pásku? Tak, už to víte. Dobrou noc přeji.

2/28/2012

*Nadpis

Vítejte u mého článku, který září jako světlo tmou vašich životů. Jsem zde na výslovnou žádost naší PANÍ a vládkyně, jejíž jméno je sice naprosto úžasné, krásné a světlé, ale nesmí se vyslovit. A internet je pořád stejné zlo.

Dnes se budeme bavit o mně. Proč jsem důležitá? A co se stane nevěřícím? Kruci, špatně zkopírovaný text. Nevíte někdo, jak se tady mažou písmenka?

Nevadí, já budu prostě psát dál a všichni můžeme předstírat, že to byl můj záměr, jak se teď říká blbosti. Ještě jednou vítejte. Jak vidíte, udělala jsem poměrně zásadní životní změnu (ne, nejsem mrtvá, ha, ha) a pořídila si počítač. Internet nemám, protože jsem na něj prý alergická. Počítač mi ale stačí. Je to vindous, takže žádné to anebo tento, ale jsem psokojená.

Tak tedy, jmenuji se Mebsuta. To není mé pravé jméno, opravdu se jmenuju jinak. Své pravé jméno vám říkat nesmím, protože byste toho mohli zneužít. I když nechápu, co je na Zuzaně ke zneužití. Jsem průměrně vysoká, průměrně štíhlá, až hezká. Vlastně jsem docela dost atraktivní a tak. To musíte vědět, protože od toho se odvíjí má přirozená inteligence homo sapyjens. Chtěla jsem vždycky mít koně, ale rodiče mi dovolili jen žížalu. Říkala jsem jí Anička. Ani nevím proč, ale teď už je to jedno, je mrtvá. Vlastně jsou mrtví tak trochu všichni, ale o tom psát nechci.

Mám průměrnou délku vlasů, průměrné barvy. Ale prý jsou nadprůměrně hezké. Nemám zrovna zrcadlo, takže to nemůžu potvrdit. Mám kouzelná prsa (když se dobře postavím, nejdou vidět). O svém přirození psát nebudu, nesluší se vystavovat ho na internetu.

Jsem už potřetí panna. Je to docela zajímavý pocit, ale nestěžuju si. Taky momentálně nemám, s kým bych zdílela své city. Kdybyste měli někdo zájem, klidně mi napište, budu ráda. Jo a preferuju muže, i když teď už je to asi jedno

Tak. Nyní víte všechno, co potřebujete vědět. Já zase potřebuji lásku, tak se prosím ozvěte rychle, dokud tady jsem a ne jinde.

Nechť se vaše končetiny s úsměvem koupou ve světle pravdy, které je nejsvětlejší ze všech světel.

2/27/2012

Když dva se rádi mají..

Dobrý den, dámy a pánové. Tak jsme zase tady. Možná se divíte, že jsme byli tak dlouho pryč. Anebo se divíte, že jsme zase tady. Možná jste teď taková docela malá divítka a možná jste velká divítka, která se těmi malými živí a doufají přitom, že se vyrostou tak moc, až je začneme brát vážně a změníme jim jméno na něco příjemnějšího. Jen to zkuste… No a možná máte v tuto chvíli hodně otázek. My vám některé z těchto otázek zodpovíme. Ano, jsme opravdu zpátky, o žádný vtip - nebo jak Angličané říkají joke (množné číslo jokes) - se nejedná. Dalo to hodně práce sestavit starý dobrý tým zase zpátky. Nakonec se nám to ale povedlo. Tedy, povedlo se to mně, neboť já jsem ten iniciátor comebacku (anglicky comeback, množné číslo comebacks). Musel jsem všechny své kolegy osobně navštívit (dokonce i Mebsutu, což byl trochu problém, protože toho času zkoušela bydlet v kanalizaci) a odprosit. Ještě dlouho budu mít ošoupaná kolena, ale já to vydržím. Jsem totiž rozený vůdce (anglicky leader, množné číslo není potřeba, vystačím si sám).

Proč jsme vlastně tak dlouho mlčeli? Inu, to je celé poměrně komplikované a já jsem slíbil, že se o tom nebudu zmiňovat. Tím se chci omluvit všem zvědavcům, kterých je tady bezpochyby… zdravím Honzu Třeštíka… Jediné, co vám mohu říct o našich důvodech, je jedno slovo. Ovocná složka. Vidíte, smiloval jsem se a napsal dvě.

Ale to nejdůležitější je, že jsme tady a že už nikam nepůjdeme. Minimálně do dubna ne. A teď už mi zbývá jen oznámit aktuální téma. Vzhledem k současné situaci jsme se rozhodli věnovat tento týden krizi. Můžete se tak těšit na plnohodnotné a zajímavé články (v tom pravém blog.cz stylu) od mých kolegů a samozřejmě i na tematicky laděnou poezii. Mějte se krásně, já si jdu uvařit párky.

P.S. Nemusíte pro mne hlasovat v naší nové anketě, ale bylo by to hezké.