Kam se dá omylem kliknout

12/31/2013

Dvouleté uvažování nad pětiletkou

Velectěné čtenářky,
tady měl být důkaz, že to my, mladé umělkyně máme těžké. Než se k tomu ale dostanu, dovolte mi nejdřív krátce reagovat na příspěvek toho chlapáka, který doteď spí se svým starým plyšákem. Ani si nekoupí nového, ani se nepodělí. Hlavně, že je skromný.

12/30/2013

Často mě varují

Často mě varují, abych to s tím psaním na blog nepřeháněl. Abych se prý jednou nedočkal toho, že až budu chtít něco napsat, nepůjde to. Člověk je podle nich jako stroj s počítadlem, kolik slov může za celý život napsat. A podle toho se dožívá. Někdo už dožívá nějaké to desetiletí. A někteří spisovatelé museli to svoje počítadlo očividně heknout.

12/21/2013

KREV, POT, SLZY

Jde to
pomalu
opravdu
hodně
pomalu

je tam tma
jak sirup
ta tma
jahodová

však tu
slyšte, slyšte!
křik
co křik?
to řev!
lví řev
když hřívu skřípne zip

už bylo mi i líp


Na dovolené v Maďarsku

12/20/2013

Vyvážený svět

Měsíc se spojil s hvězdami, aby vzniklo Slunce. Světlo se spojilo s tmou, aby vznikla voda. Voda se spojila se zemí, aby vznikla zeleň. Zeleň se spojila s životem, aby vznikl salát. Božské okurky rajskou zahradu ubrání, ani hniloba je nepřemůže. Rostou totiž stále nové. Požehnáno budiž spojení Paní se Zahradníkem. Dlouhou vládu a žádné děti. Nerada je hlídám.

Dnes se podíváme na to, jak zachovat rovnováhu.

12/17/2013

SLZY

Dobrý den, milé čtenářky. Je sice brzo ráno, ale já jsem už dávno čilá. Naučila jsem se totiž nelenit a vyskakovat z postele už při prvních tónech budíku. Mám teď zlomený kotník a navzdory snaze doktorů to pořád bolí. Takže nemůžu pořádně usnout.

12/16/2013

KREV

Tak. Teď budu chvíli nahlas přemýšlet. Berte to jako jedinečnou příležitost. A důkaz. Aktuální téma mě chce připravit nezaskočeného. Jenže to se Polydeukus přepočítal. Už totiž vím, jak na ně.

12/15/2013

BAF

Máte rádi strach? Já ne. Když jsem byl malý, tak jsem se nebál rád až tak moc, že jsem se vyprazdňoval. Ale ne tak, jak si teď jistě představujete. Já jsem se vyprazdňoval úplně. Slzy šly vždycky napřed, to dá rozum.

12/13/2013

Všechno chodí, co se potí

Bloumám a bloumám
co všechno mám
a co bych chtěl
kdybych se jen nestyděl

pod pánví rozpálím
plotýnku
něco si osmažím
as řízků pár

všechno chodí
co se potí
všechno se dá sníst

chvíli je ticho
než žaludek tu
dá mi echo
zasednouti k obědu


A zase se jí 

12/11/2013

Převedení potenciálu do paprik

Měsíc se spojil s hvězdami, aby vzniklo Slunce. Světlo se spojilo s tmou, aby vznikla voda. Voda se spojila se zemí, aby vznikla zeleň. Zeleň se spojila s životem, aby vznikl salát. Božské okurky rajskou zahradu ubrání, ani hniloba je nepřemůže. Rostou totiž stále nové. Požehnáno budiž spojení Paní se Zahradníkem. Dlouhou vládu a žádné děti. Nerada je hlídám.

12/10/2013

Fluorescentní prvek mužství

Dnes je to poprvé, co budu vycházet z cizího článku. Ne, že bych neměla dost vlastních a originálních nápadů. Jenže Castorův článek mi přímo nahrává. Jelikož se tento týden bavíme o potenciálu, chtěla jsem napsat, že samotný potenciál nestačí. Mé čtenářky už ví, kam tím mířím. Ovšem vystřelit mi nebylo souzeno. Přišel za mnou totiž Castor s tím, že neví. No a tak jsem mu tento svůj nápad velkoryse přenechala. Bylo mi totiž jasné, jak ho přepracuje. A rozhodla jsem se navázat tam, kde on skončí. Takže svým způsobem vlastně o cizí článek ani nejde.

12/09/2013

Těžce vydřené místo pod zářivkou

Ano, ano, ano. Dobrý, dost, stačilo. Teď musím něco málo napsat. Pak mě zase můžete obdivovat. Fajn. Tak ještě chvilku…

12/08/2013

Schovaný je ve vaně

Život s sebou přináší spoustu věcí. Některé jsou fajn a jiné ne. Takže když nějakou z těch věcí potkáte, máte 50% šanci na jedno nebo to druhé. Navzdory názorům fatalistů existuje spousta věcí, které můžou být i takové i jiné. Záleží na konkrétním člověku, jaký to na něj má vliv (já se díky tomu například holím mnohem rozhodněji). A samozřejmě, že se část věcí dá nějak ovlivnit. Pro ignoranty je ale všechno, co potkají 100%, nikoliv 50:50. Ale ani jim to nemusíte říkat, budou vás stejně už z principu ignorovat.

11/29/2013

Osude, osude, štěstí je kulaté

Zdá se mi
zdá
a nejsem sám
já už nejsem sám
bože, jak krásně se to rýmuje
sám se mi zdám
a kolem kvete pařížský salát
z ostravského supermarketu

Vážně nejsem sám
slečnu tu mám
zrovna sedí vedle mě
sahá mi
asi po sem

Zdá se mi
přišli jste pozdě
davy chtivých mužů
teď jsem tu já
a vy máte smůlu

Smůlu, smůlu
lepí se vám mezi prsty
zvykejte si na ten pocit
bude s vámi dál

Osud je, pánové
stejně jako štěstí
kulatého tvaru


11/27/2013

Zlo a papírové kapesníky

Měsíc se spojil s hvězdami, aby vzniklo Slunce. Světlo se spojilo s tmou, aby vznikla voda. Voda se spojila se zemí, aby vznikla zeleň. Zeleň se spojila s životem, aby vznikl salát. Božské okurky rajskou zahradu ubrání, ani hniloba je nepřemůže. Rostou totiž stále nové. Požehnáno budiž spojení Paní se Zahradníkem. Dlouhou vládu a žádné děti. Nerada je hlídám.

Dnes se budeme bavit o tom, co mají společného zlo a papírové kapesníky.

V podstatě nic.

Teď, když už víte, můžete se dát na cestu pravdy, lásky a luštěnin.

Co vesmír spojil, to nůžky nerozlepí.


11/26/2013

Budete se smát (jím pomalu)

Ani nevíte, jak jsem ráda, že pro vás můžu psát tento článek. Poslední dobou toho mám tolik, že si ani nestíhám odpočinout. Škola a jiné, soukromé věci. Je to komplikované, až intimní. Takže raději nebudu zabíhat do podrobností.

11/25/2013

Hladiti křeslo

Zdravím se. Jak se vám líbí můj nový název? Nechal jsem si ho udělat na míru svým psacím já. To píše rychleji než moje jiná já. Bude to, hádám, asi tím, že je tohle já psací. Když tak nad tím přemýšlím, pokud zrovna píšu, jsem to psací já já. A tak bych o sobě měl raději psát v první osobě.

11/24/2013

Tak trochu o jezevcích

Venčili jste někdy jezevce? Já ne. Vlastně jsem nikdy žádného jezevce neviděl. Na obrázku ano, nejspíš i v televizi, ale jinak ne. Je mi to hrozně líto. Strašně, hrozitánsky moc. Chtěl jsem celý příští týden strávit na hřbetě jezevce. Ale cítím, že k tomu nemám dostatečné informace. A tak nemůžu dál o jezevcích psát.

7/20/2013

Syrové stavy naprostého poblouznění

Tam kde končí se les
tam budu se ptát
zda smím rozhodně stát
podpalu na dostřel
podpaží vzdor

Tam pod větvemi
lesních borůvek pár
věším tě na stožár
ber to jako dar

když máme volno

7/19/2013

Zastavme to šílenství!

Měsíc se spojil s hvězdami, aby vzniklo Slunce. Světlo se spojilo s tmou, aby vznikla voda. Voda se spojila se zemí, aby vznikla zeleň. Zeleň se spojila s životem, aby vznikl salát. Božské okurky rajskou zahradu ubrání, ani hniloba je nepřemůže. Rostou totiž stále nové. Požehnáno budiž spojení Paní se Zahradníkem. Dlouhou vládu a žádné děti. Nerada je hlídám.

Světlo je tady. Slavte s námi. Upečeme dort. Ale to se jen tak říká. Pravé dorty se nepečou, ale nechávají zrát. Dnes bych s váma chtěla probrat jednu velmi důležitou věc. Už jsme o tom kdysi psala. Někteří z vás ale ještě pořád jí maso. A dokonce i to ze zvířat. Tak to musí přestat. Hned. Naše těla nejsou vyrobena tak, aby mohla zpracovávat maso. A proto jim to trvá až dva měsíce. Kvůli tomu jsme tak unavení a klesá nám rozum. A přitom i podvědomě cítíme, že maso je pro nás jed. Chce to vzchopit se a přestat se otravovat!
Vždyť budeme svobodní až tehdy, až osvobodíme zvířata z našich vlastních krvelačných spárů. Jestli si totiž myslíte, že přestanete jíst maso a budete mít klid a kakao, tak se mýlíte. Musíme se vzdát všech živočišných produktů. Teď určitě někdo z vás namítne, že naši předci maso jedli a kdesi cosi. Ano, jedli. Ale začali s tím teprve tehdy, když nemohli jít nic jiného. A maso jim zatemnilo mysl. Já nemasím a proto nejsem zatemněná. Udělejte to taky a bude vám líp. Taky.

Podívejte se, mluvila jsem o tom s Paní a ta říkala, že moc času už vám nezbývá. Ročníky 1965 a starší už jsou v prdeli tak jako tak. Ročníky do 1980 mají čas tak do konce roku. Ten zbytek trochu víc, ale taky to není moc. Víte, v Zahradě naší Paní panuje harmonie a porozumění. Je to obraz skutečné zahrady našeho světa. Nikdo nikoho nevraždí, protože nemáme peníze na postřiky. Co není u Paní v Zahradě, není ani ve skutečnosti. Takže ruce pryč od slimáků, jsou to jen iluze.

Teď, když už víte, můžete se dát na cestu pravdy, lásky a luštěnin.


Co vesmír spojil, to nůžky nerozlepí.

7/18/2013

Kde se bere letní žárlivost

Zdravím vás, přátelé! Abyste věděli, je velice osvěžující být zase mezi vámi. I když jenom takto. Těšila jsem se na to. Opravdu. Jak už je mým zvykem, téma jsem si upravila tak, aby mi víc sedělo. To se ostatně od budoucí novinářky a reportérky očekává. Tak teda vážení, pusťme se do toho. Jsem si jistá, že můj článek zaujme nejen mé typické čtenářstvo, ale i pány. Jistě jste už uhodli, že mým typickým čtenářstvem jsou ženy. Dívky. Ženy. A víte co? Já jim budu říkat ženy. Vždyť ono je to jedno. Takové nejednotné označení jen ponižuje. Ženy si pak myslí, že dívky jsou nevyzrálé. Aspoň nejsem jako ta stará kráva, co mě má na brigádě na starosti. Má snad tunu, čtyři brady, funí, smrdí a nikoho by nevzrušila ani, kdyby k ní zdarma dávali permanentku na hokej.

Jsem prostě žena a basta.

Léto je pro nás ženy do určité míry velice stresujícím obdobím. Musíme se neustále hlídat, jak vypadáme, co se k čemu hodí a tak. Jenomže v létě toho z nás jde vidět zdaleka nejvíc. Čím víc jde přitom vidět, tím víc se stresujeme. My totiž jednoduše musíme vypadat dobře. A do toho je třeba ještě hlídat konkurentky. Protože ty rozhodně nebudou chodit v kožichu. Jistě, každou ženu potěší pozornost muže, i když jsou to prasata. Jenomže žádná správná žena nestrpí, aby její partner věnoval tuto pozornost jiné. Ta dotyčná si to totiž nezaslouží. Ona nemusí poslouchat ty věčné řeči o ničem. Nemusí tolerovat drobné prohřešky a trestat ty větší.  Nemusí si hlídat chlapa (protože očividně žádného nemá) a proto si za nulové úsilí zaslouží nulovou odměnu.

Tak to prostě je a nedá se s tím nic dělat. Proto jsme žárlivé, zvlášť v létě. Chceme za svou snahu i něco víc, než jenom pohledy odvrácené k cizímu tělu.


A bikiny bych zakázala.

7/16/2013

Nikdy se nedívám

No nazdar. Tak takhle vy trávíte své drahé a cenné letní volno? Čtením mého článku? To je dobře. Na druhou stranu, kdybych mohl, tak já osobně bych v tuto dobu byl kompletně a úplně mimo. Jenomže to nejde. Těch důvodů je jako vždycky víc. Pusťme se teda do nich.

V prvé řadě mě to táhne za sluncem. Do přírody a do skleníků. Normálně bych v tomto období vůbec neměl čas na počítač. Jenomže cítím zodpovědnost vůči svým čtenářům. Co kdyby mi poslali zprávu a já si ji nepřečetl? Moje publikum je na takové věci citlivé. Není divu, když ho většinou tvoří samé ženy. No, až na jednoho muže, ale ten se chce nechat předělat hned, jak si na to našetří. Slíbil to. A už je zhruba v půlce.
A mým posledním důvodem je moje všemi mastmi mazaná Emilka, která vyhlásila boj všem nedokonalostem pleti a teď kvůli tomu vypadá jako první světová. Miss. Párkrát jsme se byli koupat. Tak různě. Znáte to. Na takových místech je nejčastějším oblečením plavek. To je logické. A protože je to normální, chodí tam i slečny. V plavkách. No a některé se tam i opalují. A já, jak se tak při cestě od ručníku k vodě snažím nezakopnout, se občas omylem povídám. Není v tom žádný úmysl. A i kdybych srovnával, tak co? Emilka z toho vždycky vyjde jako vítěz. Jenomže ona se na žádné soutěžení necítí. A samotného mě nikam nepustí. Takže teď tvrdnu doma nebo u ní. Zbytečně.


Přátelé, tohle není ideální způsob trávení prázdnin. Ten vidím na plážích a u vody, vlhký vzduch, vlhké plavky, orosené osušky. Slunečníkem stíněné lehátko, na kterém se dá sedět. Zmrzlina, která se začala roztékat ještě jste si ji ani neobjednali. A úpal. Prostě léto. Doufejme, že se k tomu brzo vrátím.

7/14/2013

Úvod

Tak tady máme prázdniny. A spolu s nimi a s vámi jsme tady my, vaši oblíbenci. Musím hned na začátku této naší prázdninové mise poděkovat všem kolegům. Jejich reakce na můj nápad byla rychlá. Co to jsou dva týdny v době letních prázdnin? Nic. Když máme všichni svoje vlastní plány. Ještě, že máme všichni internet a nebojíme se připojit. Ano, proč to zastírat, hlavní podíl na tom má Facebook. Někteří z nás tam jsou pečení, jiní vaření. A někteří jsou tam doslova k sežrání. Ale je třeba zůstat skromným hybatelem událostí.

To víte, o prázdninách se každý může cítit důležitě. Od toho tady koneckonců prázdniny jsou. A přesně o tom je i aktuální téma. Budete se tak moct dočíst, jaké jsou naše ideálně strávené prázdniny. Kdoví, možná vás inspirujeme, třeba dokonce ohromíme. Minimálně potěšení je ovšem zaručené.


Užijte si den, než ho někdo urve.

4/23/2013

Volím o 106

Dobrý den, čtenářstvo. Jsem moc ráda, že si vás tolik našlo čas na čtení mého článku. O něčem to vypovídá, nemyslíte? Aktuální téma týdne je dokonalou ukázkou toho, jak nevyrovnaná jsou jednotlivá období. Posledně jsme měli cosi o zvířatech, no blbost dvakrát tři je pět. Ale teď to konečně vypadá na zlepšení. Přiznám se vám, že jsem to moc nečekala. Ale každé příjemné překvapení umí příjemně překvapit. A to je hlavní. Využiju tedy mimořádně povedeného tématu a napíšu vám něco, co mi už dlouho leží na srdci.

Pro některé z vás je moje téma jistě nezáživné, ale to proto, že jste ještě nesouhlasili s mým názorem. Ano, volby jsou dnes velice ošemetné téma. Zejména proto, že nikoho vlastně pořádně nezajímají. Je to divné. Na jednu stranu si neustále na něco stěžujeme a za druhé s tím nic neděláme ani tehdy, když se s tím něco dělat dá. Slyšela jsem, že se dají koupit placky, na kterých je napsáno NESOUHLASÍM S VLÁDOU. A víte, co je nejzajímavější? Nic víc se z nich vyčíst nedá. Je to krásně univerzální. Prostě jednou zaplatíte a pak už vesele nesouhlasíte, aniž byste museli podstupovat nějaké další finanční výdaje během jednotlivých volebních období. A to se hodí, zejména když žádná vláda nedělá to, co bychom si představovali.

Naštěstí máme demokracii, a tak můžeme jednou za čtyři roky vybrat nové poslance. Je to vždycky strašně napínavé. Kdo vyhraje a kdo ne a tak. Ráda o tom diskutuju s přáteli. Ale bohužel jsem jedna z mála, kdo se tak moc zajímá o politiku. A to je právě ta hlavní chyba. Jak chcete, aby politici dělali, co chcete, když je nechcete hlídat? Taky byste možná kradli, kdyby se vám nikdo nedíval přes rameno. A to se musí změnit!
Ale jsme demokracie, takže to znamená, že tu změnu za nás nikdo neudělá. Nejprve to chce zvolit zájem, potom zvolit ty, kteří nekradou a nakonec je hlídat, aby si to náhodou nerozmysleli s tím nekradením. A když nemáme čas hlídat, tak si aspoň kupujme noviny, aby za nás mohli stát na stráži novináři.

První krok není daleko. Volte. Volte, čtenářstvo, vždycky když můžete, volte. I kdybyste měli volit jen to menší zlo, vždy volte. Já sama bych nejradši volila dvakrát. Vlastně si myslím, že by se to mělo některým lidem dovolit.

Volby jsou totiž lepší než sex.

4/22/2013

Potřebné geny


Jsem beze všech pochyb tak dokonalý, jak mi to matka příroda a matka Stanislava dovolily. A mohl bych být ještě dokonalejší, jenže Emilka o tom nechce ani slyšet. Vám o tom ale napíšu.

Představte si, co všechno umím. A co bych mohl umět, kdybych na to měl dost času. A krom šití bych v tom ostatním mohl být i profesionál. Ale právě ten čas mi chybí. Dlouho jsem přemýšlel, jak by se to dalo vyřešit. Trávil jsem svůj drahocenný čas vymýšlením způsobů, jak neplýtvat časem. Až mi to konečně došlo. Byl jsem zrovna v aquaparku. Zjistil jsem, že abych všechny ty věci stíhal, musel bych se víc než rozpůlit. A proč vlastně ne? Kdybych si vytvořil dostatek potomků, každý z nich by se mohl už od dětství specializovat na jednu věc a excelovat v ní. Tak bych dosáhl opravdové dokonalosti. Trochu mě štve, že bych z toho neměl všechnu tu slávu, ale co, musím něco obětovat pro společné dobro.

Teď už jistě chápete důležitost mého poslání. Emilka o tom bohužel nechce mluvit. V jejích očích je to jen snaha o to užít si. Snad jednou pochopí, že jde o moji občanskou povinnost. A snad budu tehdy ještě tyto povinnosti schopen splnit.

Strouhanka už totiž není rohlík.

4/21/2013

Úvod


A jsme zase tady. Víte, už jako malý jsem nesnášel takové ty profláklé muzikanty. A stejně jsem se stavěl k různým nekonečným seriálům a rádobyvtipným filmům. Musím však přiznat, že ty seriály mi přišli nekonečné už od druhého dílu. Jenomže potom jsem si uvědomil, co všechno může můj sobecký přístup způsobit. Pokud se všechny tyto věci dostanou až k veřejnosti, znamená to, že do nich hodně lidí vkládá své naděje. A spoustu peněz. Je třeba si uvědomit, že všichni tito lidé platí daně. Daně, jak známo, potom slouží státu k udržování sebe sama. A protože my všichni jsme součástí státu, máme vůči němu určitou zodpovědnost. Z historie víme, že ekonomický růst je základním předpokladem štěstí. Peníze utracené dnes již zítra pomohou ekonomice ke světlým zítřkům. Nebo včerejškům. A čím víc utrácíme, tím lépe na tom ekonomika je.

Bylo by nepříjemné, kdyby všechny ty investice přišly vniveč. Proto se teď snažím sledovat všechny seriály z produkce českých televizí, byl jsem nedávno na koncertech Helenky a Míši a chystám se jít podruhé na nového Trošku. Jistě, dělá se mi z toho zle. Ale je to moje občanská povinnost. Což je také mimochodem tématem týdne.

Díky bohu a těžkému průmyslu za chrániče sluchu.

4/06/2013

Silueta ve tmě


Silueta ve tmě
hrbí se
nadává
ale nikam neodchází
je trvalá
Tralalá, tralalá

Bojím se
kaluže vody odráží
co lidé nevidí
bojím se
že jsem to já
Tralalá, tralalá

Na jménu nezáleží
když nesněží
nesněží
a přesto se třesu zimou
obešla mě
měřila
nezahnaná
Tralalá, tralalá

Na pasece
louce lehce
v parku taky
dívčina
ňadra, nohy, oholené podpaží
všechno
dívka, žena, kvítek vonný

Nedívám se
nemůžu
ač bych chtěl
nevěřím si
jsem hajďák ólrajt
tak radši zajdu za roha
až tam
kde jsou rohy
abych se schoval
před vlastním pocitem

V oku úsměv
v duši trocha vody
erodován pokusy
najít milou svou

4/04/2013

Rozpad tradičních hodnot lze zastavit vidličkou


Měsíc se spojil s hvězdami, aby vzniklo Slunce. Světlo se spojilo s tmou, aby vznikla voda. Voda se spojila se zemí, aby vznikla zeleň. Zeleň se spojila s životem, aby vznikl salát. Božské okurky rajskou zahradu ubrání, ani hniloba je nepřemůže. Rostou totiž stále nové. Požehnáno budiž spojení Paní se Zahradníkem. Dlouhou vládu a žádné děti. Nerada je hlídám.

Tradiční hodnoty jsou v neustálém ohrožení. Hniloba, která v tomto textu figuruje coby metafora něčeho, co nejsem schopna tak úplně definovat (neptejte se proč, většinou mám potom chuť na kiwi), je velmi nebezpečná. Už jenom proto, že nevím, co všechno by se dalo do této kategorie zařadit. A to je hlavní síla hniloby. Jeden nikdy neví, jaká neštěstí ho můžou potkat. A vůbec, pojďme se raději bavit o tom ohrožení tradičních hodnot.

Co jsou to vlastně tradiční hodnoty? Ve své podstatě bych se ani neměla ptát. Otázka tohoto typu může vzbudit právě to nebezpečí hniloby. Jestli něčemu nerozumíte, musíte to buď zavrhnout, nebo přijmout jako fakt. Věci, kterým rozumíme, jsou k smíchu. Třeba takový vtip. Kdybychom ho nechápali, nebyl by vtipný. A to už by nebyl vtip. Je to jednoduché. Ale dejme tomu, že tentokrát udělám výjimku. Jen kvůli vám. Ale jen jednou. To aby se z toho nestala taková ta věc, co začíná prstem a končí celou rukou i s kotníkem. Takové věci jsou obvykle velmi nemilé, až bolestivé. A bolest, to je taky hniloba.

Tradiční hodnoty jsou hodnoty, které jsou tradiční. Je to jednoduché. Tradice je něco, co se opakovalo tak dlouho, až jsme si na to zvykli. Třeba menstruace. Nebo její zánik. Život a smrt taky patří mezi tradiční záležitosti. Hodnotíme je. Proto jsou to zároveň hodnoty. Tradiční hodnoty. Už víte, co tím myslím, že? A teď si představte, že tyto hodnoty jsou neustále v ohrožení od lidí, kteří o nich pochybují. Pochybnost znamená, že danou věc ani nezavrhneme, ani nepřijmeme. Je to naprosto nebezpečný stav, protože najednou máme něco volného od charakteristiky. A to je nepřirozené. Nepřirozenost je hniloba.

Jak se můžeme takové hniloby zbavit? Je to těžké. Jakmile jednou začnete pochybovat, je s vámi zle. Hodně zle. Často se stává, že je tento stav provázen zvracením nebo prostě nevolností. Nevolnost není opak volnosti. Je to hniloba. Přesto se z její moci můžete vymanit. Jde to obtížně, ale jde to. Nejlepším řešením je síla. Moc. A odhodlání. Napíšu vám jednoduchý recept, jak na to. Vezměte si vidličku a zrcadlo. Podívejte se do zrcadla. Nejspíš budete pochybovat, že to, co v něm vidíte, je to, co jste. A teď si přiložte vidličku k oku. Většinou funguje levé oko, ale pro někoho bude lepší, když si vybere to pravé. Musíte cítit, co je pro vás lepší. Opakujte tato slova: Jsem kámen na cestě k tunelu a ten tunel je zakončen světlem. Všechno vede k zahradě, kde všechno kvete a co nekvete, je aspoň dostatečně zelené na to, aby ospravedlnilo svou nedostatečnost květnatosti. Jsem, co vidím nebo nejsem, co vidím. Musím si vybrat a volím si. Když si nezvolím dostatečně rychle, nebudu to, co jsem viděla před chvílí. Budu vidět o jedno oko míň.

Většinou to funguje líp, pokud jste tou vidličkou zrovna nedojedli oběd.

Co vesmír spojil, to nůžky nerozlepí.

4/03/2013

Jsem člověk a ještě ke všemu žena


Moji drazí čtenáři,
píšu vám tento článek ve formě dopisu. Jak se máte? Já se mám dobře. Jen mi občas dělá starosti, že některé věci jsou příliš stálé a jiné až moc proměnné. Abych vám tím nezamotala hlavu, rozhodla jsem se všechno náležitě vysvětlit.

Co se příliš nemění, je přístup společnosti k ženám a matkám (to jsou též ženy, ale už kompromitované). A to je chyba. Hrozná chyba. Ženy totiž mají mnohem větší smysl pro dobro. Teď nemyslím takové to abstraktní, spasitelské dobro, které je teoreticky pro všechny a prakticky pro nikoho. Ne, já mám na mysli to malé, konkrétní a zcela jasně definovatelné dobro pro osoby blízké a příslušenství. Je potom zřejmé, čí dobro je realizovatelné. Kdyby ženy vládly, neměli bychom nic z toho negativního, co s sebou nese civilizace. Otroctví a vykořisťování v sobě nemají ani kapku estrogenu. Násilí se ženám hnusí. A proto by lidstvo pod ženským vedením neznalo války.

Vzpomeňte si třeba na takovou Boudicu, Janu z Arku nebo třeba Kleopatru. Mám teorii, která říká, že ony za nic nemohly. Kdyby neměly žádné protivníky, neuchylovaly by se k násilí. Pohled na krví znečistěné oblečení nás totiž nehorázně vytáčí. Protože od koho se čeká, že to vypere?
A teď se dostáváme k té příliš rychle se měnící věci. Tou je móda a styl. Je vidět, že svět je ještě stále pevně v zajetí předsudků.

Někde tady by mi došel dopisní papír. Proto i já zde skončím a nechám vás, abyste si závěr domysleli sami.

S pozdravem
Emilka

P.S. Nebojíme se. Máme bílý jogurt.

4/02/2013

Dobře hlídané veřejné tajemství

V prvé řadě bych chtěl poděkovat svému kolegovi za výtečné téma. Nebudu skrývat, že jsem mu to navrhl sám. Nemá cenu být přehnaně skromný. Zvláště teď, v době krize. To se každá pochvala hodí. Tak tedy, to téma je svým způsobem moje. Přišel jsem s ním, a když se nikomu nepovedlo najít cokoliv vhodnějšího, tak mi odsouhlasili to moje. Asi vám nemusím říkat, jakou z toho mám radost. Konečně se můžu zase pořádně odvázat a psát. Vy mě chápete. Proto se koneckonců nerad koupu.

Každý z nás má v sobě něco ze psa. Nebo možná i z jiných zvířat, ale ze psa hlavně. Nemusíte mi věřit, stačí, když budete číst dál. A jestli mi nevěříte, ale chtěli byste, zkuste chvíli nějakého toho psa pozorovat. Nepřipomíná vám někoho z rodiny? Nebo kamaráda? No právě.

Co konkrétně máme společného se psy? Každá společnost je svých způsobem smečka. A ve všech smečkách je nutné mít nějakého vůdce. Je jedno, jak ho nazvete. Král, Císař, Majitel, Papež, Car, Premiér, Prezident… Vždycky tam někdo takový je. Občas se společnosti povede procpat tam ženu (i když v případě papeže si něco takového nedovedu představit), ovšem princip zůstane zachován. I ženy mohou vést, když už to jinak nejde a zrovna není po ruce muž, který by byl schopnější.

Trochu mi na tom přirovnání chybí to, co dělá vůdce smečky vůdcem smečky. Vůdce smečky se totiž (na rozdíl od třeba prezidentů) stará o přísun kvalitní DNA budoucím generacím. I když jak tak nad tím uvažuju, v dnešní době by se to nejspíš řešilo příliš vědecky, sterilně a hlavně bez svíček a těžkých závěsů. To je také jeden z důvodů, proč mě kariéra vůdce neláká. Ne, děkuji. Já budu raději někde v zákulisí tahat za nitky a dbát na to, aby bylo vždy dost intimního světla. A to se o mně všeobecně ví. 

Bojím se tmy.

3/31/2013

Zase


Uplynula nějaká doba a my jsme tady zase. Když si vzpomenu, jak jsem něco takového psal poprvé, zjistím, že si už ani nevzpomínám. Ale určitě to byla dobrá doba. Víte, když se něco začíná, je to vždycky super. Problém je to něco udržet. Nám se občas nedařilo, za což se nemusíme stydět (hádám, že Castor toto slovo ani nezná), ale nakonec jsme se vždycky zvedli. A udrželi, co bylo potřeba. Píšu dnes trochu nostalgicky, ale vy se tím nenechte zmást. Jsme v nejlepší kondici. A rok od roku je to lepší. Třeba přijde rok, kdy dosáhneme svého vrcholu. Jen abychom na to nepřišli až potom.

Stačí, abyste nějakou činnost prováděli dost často, a najednou z toho může být tradice. I já mám z psaní tohoto úvodníku (a teď i básní) jakousi tradici. Někteří by mě za ni možná nejraději ukamenovali, ale to je vedlejší. Kritika se vždycky najde.

Když se tak dívám na to naše dílo, na to naše dítě, musím mít radost. Zatím se mu povedlo vyhnout se nástrahám genetických vad, nemocí a problémům s očkováním. Tento rok vstupuje do kritického období, kdy mu přibyde další nebezpečí – zvýšená pozornost pedofilů. Upřímně doufám, že se z toho Messier 35 vyhrabe a že si od nikoho cizího nikdy nevezme ani bonbonů a ani pytlík.
A zatímco budu doufat, vy si můžete přečíst naše nové téma. Zvířecí já.

Hlavní uzávěr vody se před jogurtem stydí jen v chladném počasí.

3/30/2013

Prstoklád lásky


Byl to jen žert
jen hříčka, jen tak
teď zlomené srdce
a bolavá záda
ruce si nepodají

Lepší než tajit
je s pravdou ven
zajít
bylo to jako sen
lepší se probudit
chci se už probudit
lži své ty zahodit
schovat pod nimi
neosobními
infinitivy

Byl jsem jen zlobivý kluk
teď už je to fuk
chci zas poeta být
po léta žít
vsedě
umět si sednou je fajn

Tak jsem ti zlomil srdce
lepší jen srdce
byla to nehoda
trochu i pohoda
když se to naskytne
neumím říct ne

Tak už se nezlob
svět je plný nádob
výběžků a podob
určitě si vybereš
až s někým poženeš
prstoklád lásky své dál

3/27/2013

Jsem úžasná


Jsem úžasná, tečka. Tím, že to beru jako fakt, nedávám svému okolí šanci přemýšlet nad jinými
variantami. Navíc mám i pádné důkazy. Budiž jím i tento článek. Má babička by věřila, že ho píšu ze
záhrobí. Nu, můj problém to není, že ta dobrá žena nemá Skype, a že poštovní holuby žere její třínohý
kocour. Mně něco povídejte o snadné kořisti.

Náš velezk(o)ušený dirigent má pocit, že se málo účastním dění na našem nejúžasnějším blogu. Jsem
v tom zcela nevinně. Nemůžu přece za to, že všichni nejsou tak úžasní a skvělí jako já. A popravdě,
nemůžu je to z jistých důvodů naučit tak lehce, jako své auto. Ono to má totiž i své nevýhody. Tolik ke
stopování.

Ne, ne, úžasnost má své kouzlo v tom, že úžasní můžou být jen vyvolení. Rozhodně by jimi neměli být
řidiči kamiónů („Doufám, ty vole, že Ti moje svačina chutnala…“), červené fábie („Až mě příště zradíš,
nepočítej se servisem!“) a jiné existence. Jmenuji alespoň ještě známky s jezevci, zvědavé pošťáky,
překopnuté optické kabely, nenažrané kapry a celníky. A i přes tyto klacky pod nohama si můžete po
přečtení tohoto článku ukousat nehty na nohou v marné snaze uklidnit svá já, která nesnesla mou
úžasnost.

Víte, co je to argument hole?

3/26/2013

Potlačená přirozenost


Vážené čtenářstvo, přeji vám krásný den. Dneska je opravdu krásný den. Ani se nemusím ptát, jestli mám pravdu. Doufám, že si tento článek užijete stejně, jako si ho užívám já. Koneckonců je to taková moje příprava na život novinářky. Život, který je provázen mnohými nebezpečími. Ale s tím se musí umět žít. Nedělám to pro slávu. Ani pro váš obdiv, i když ty květiny byly fajn. Jen příště zkuste něco méně sexistického. Třeba kachličku.

Dnes bych vám chtěla napsat, jak dělám to, co dělám a proč to dělám tak dobře, že ze mne bude novinářka. Nejprve odpovím na to druhé. Budu novinářkou, protože si to zasloužím. A protože to, co dělám, dělám správně. Je to jednoduché. A ještě jednoduší je odpověď na první otázku. Vymyslela jsem techniku, s níž si hodlám v budoucnu vydělat hodně peněz. Jmenuje se potlačená přirozenost. Její použití je velmi snadné. Nejprve v sobě musíte na několik let potlačovat vlastní přirozenost. Na začátku to může být nepříjemné, ale jestli jste tak dobří jako já, rychle si zvyknete. Je to jako stlačovat pružinu. Díky tomu teď jedu na čistý estrogen a menstruuji často i dvakrát během obědové pauzy (hlavně u tofu). Zodpovědná, sebevědomá, talentovaná, ambiciózní. To jsem díky vlastní technice a píli. Počkejte si, budu potom prodávat lístky na můj neméně úžasný seminář. Levně, ale zato s ilustracemi promítanými na mé poodhalené čelo.

Protože co je opravdu dobře schované, to ani lžičkou od jogurtu nevypátráte.

3/25/2013

Nejsem věřící, ale mohl bych


Nejprve bych chtěl využít příležitosti a odpovědět Erice na její mail. Milá Eriko, je od tebe strašně milé, že jsi mi poslala mail. Většinou mi chodí na naši společnou messierskou adresu jenom spamy. O to víc jsem byl potěšen, že mi někdo píše. Jen mi příště pošli i fotku v plavkách, ať vím, jak moc velkou radost mám mít. Do předmětu zkus napsat něco jako konkurz nebo tak. Líp se to potom okecává.

Vážím si tvého zájmu, ale musím tě zklamat. Miluji Emilku. A myslím to vážně. Ani by mi nemusela číst přes rameno, abych to tak myslel. A hlavně psal. Nerad nechávám své fanynky smutnit, ale tady se nedá nic dělat. Pij hodně džusu a ono se to nějak vyvrbí.

A teď k aktuálnímu tématu. Co mne dělá tak úžasným? A co dělám, abych si tuto úžasnost uchoval? Víte, že ani nevím? Teda, já samozřejmě vím, ale je to něco jako tajemství. Krom toho nevím, jestli by doporučovat půl kila hašlerek denně ve formě čípků nemohlo být klasifikováno jako něco nezdravého. Protože s tím já nechci mít nic společného. Takže budu tvrdit, že to všechno je díky mé úžasné Emilce. Je chápavá, tolerantní, milá, neodpouští sebemenší chyby, odmítá vařit, uklízí jen podle lunárního kalendáře, je talentovaná a krásná. Máme toho tolik společného, až se občas divím, že nejsme jedna osoba. Od mé poslední nehody na kole máme dokonce stejně citlivé pravé bradavky.

Prostě za vše vděčím Emilce. Nejsem sice věřící, ale občas mám dojem, že by to mělo podobný efekt.

3/24/2013

Vůz, vžum


Tak jsme tady. Tak nás tady zase máte. Vůz plný zábavy a poučení právě dorazil do vaší oblíbené stanice. Za volantem já. Takřka už zkušený dirigent nejen tohoto blogu, ale i nafukovacího delfína. Na sedadle spolujezdce můj kufr, protože je důležitý a až si vzpomenu na tu číselnou kombinaci, tak to bude super. Vzadu pak Castor Svůdce (žen pochopitelně). Hned vedle něj Emilka Novinářka, kterou zná víc lidí, než Castora (dokonce i víc žen, ale to mu neříkejte). A v kufru se veze naše věčná alternativa Mebsuta. Alhena pořád někde stopuje, ale snad se brzy taky sveze.

Jsme ve své nejsilnější formaci. Je to koneckonců naše jediná formace. A i když řídím, neznamená to, že ostatní nemají právo navigovat či mluvit mi do volantu (do řízení ne). Jsme tedy velice pokrokově demokratičtí. Ovšem otázkou je, jak jsme toho dosáhli. Co děláme pro to, abychom byli tak úspěšní?
Vidíte a to je zrovna tématem tohoto týdne. Naši nejslavnější blogeři se na vás již těší. Ono jich stejně moc není. Vlastně docela minimální množství. A protože mám na starosti úvodníky, podělím se s vámi o své malé tajemství úspěchu. Předstírám. Ať už je to talent (tady jsem možná přehnaně skromný) nebo homosexualita (sorry, Franto, ale muselo to ven a zpátky už to nepustím). Jsem zastáncem toho, že papír snese hodně. Uši už tolik ne. Ale nebojte se, tohle lživé přiznání mne neodradí od další jízdy plné zábavy a toho druhého, co jsem tvrdil, že tady najdete.

Užijte si poslední zmrzlinu se slevou

3/16/2013

Každý správný chlap

Noc je temná
jako obvyklost
period


Však když je chuť
je chuť
je chuť


Ani prosby nepohnou
silou vůle ohnutý
špičky, paty nepolíbí


Razancí pohybu
dokud hvězdy blikají
pokrývka stažená


Nešlo to, drahá
jen srdci poručíš
a správný chlap
pomůže si sám

3/15/2013

Vyznání

Měsíc se spojil s hvězdami, aby vzniklo Slunce. Světlo se spojilo s tmou, aby vznikla voda. Voda se spojila se zemí, aby vznikla zeleň. Zeleň se spojila s životem, aby vznikl salát. Božské okurky rajskou zahradu ubrání, ani hniloba je nepřemůže. Rostou totiž stále nové. Požehnáno budiž spojení Paní se Zahradníkem. Dlouhou vládu a žádné děti. Nerada je hlídám.








Urazila jsem dlouhou cestu. Teď to vidím. A uvědomuji si. Má pouť nemá brzkého konce. Přijala jsem obtížnost svého poslání, které mi vnutil osud a barevné šťávy z vesmíru. Všechno se mění a myšlenky stojí po stehna ve vodě. To je poslání současnosti. Zoufalství končí na křižovatkách a mostech. Lidstvo jde dál, osvícené.




Ve své trpělivosti jsem se odhodlala využít svůj plný potenciál. A hle, zřela jsem, že muž píše pro ženy, jeho žena píše pro ženy a mužské sémě trpí. Proto jsem se rozhodla psát pro muže. Nejlépe nábožensky založené. Ještě líp osvícené. Ale jsem skromná. Všichni muži potřebují pozvednout. A já je povedu. Čistá, panenská. A oni pokleknou a budou si stěžovat na bolesti kloubů. A já koupím mastičky. A půjdeme dál. Začíná nový věk. Teple se oblečte.




Co vesmír spojil, to nůžky nerozlepí.

3/12/2013

Co já na to

Dobrý den, milé čtenářstvo. Jsem ráda, že se opět setkáváme. Není to sice tak dlouho, co jsme se viděli naposledy, ale já se na vás stejně těším víc a víc. Hlavně od té doby, co mi někdo ukradl heslo k mému blogu. Doufám, že se ti tam líbí, kreténe. Kdybyste věděli, kolik práce mi dal ten design… Škoda slov.


Dnes bych měla psát o svém nejzávažnějším rozhodnutí. To je poměrně choulostivá záležitost, kterou bych normálně řešila ve své poradně na blogu. Takhle ji nemůžu řešit vůbec. Mé druhé nejzávažnější rozhodnutí zase není dostatečně zajímavé, abych z toho udělala článek. Jak by řekl Polydeukus, nerýmuje se to. Mé třetí nejzávažnější rozhodnutí za mě rozhodli rodiče. A čtvrté už není dostatečně závažné.


Taky jsem se na to mohla vykašlat, jenže to by bylo neprofesionální. Značně. Krom toho mi vážně chybíte. Možná byste mě mohli zkusit rozveselit, když vám na mně tak záleží. Každá správná aktivní žena musí občas předstírat slabost. Je to jako s vysokými podpatky. Vysoké značí nejistotu, podpatky sebevědomí. Nebo naopak.


Správná novinářka musí vědět, co napsat a co cenzurovat. Všechno ostatní buď podléhá cenzuře, nebo není dostatečně dobré. Tento článek tedy ukončím rozloučením se s vámi se všemi, kteří doufáte, že si založím nové stránky. Asi máte pravdu.

3/11/2013

Abstinencí ke světlým zítřkům

Teď si pomalu začínám uvědomovat, že mé nadpisy mohou budit pohoršení. Nebo zděšení. Těžko se to občas rozeznává. Ale mám tady pro vás něco na uklidnění: Nebojte se. No vážně, pomáhá to. Alespoň to tvrdili v tom mailu, který jsem dostal. A doopravdy to funguje. Musí. Obeslal jsem tím do týdne patnáct lidí. Ne, že bych se bál, ale spíš jen tak. Pro klid.


Někteří z vás to už možná tuší. Jsem abstinent. Vlastně si ani nepamatuju, kdy by tomu bylo jinak. Pochybuju ale, že jsem se s tím už narodil. Ne, k něčemu takovému se musí člověk dopracovat vlastní pílí. A já jsem se k tomu dopracoval. Nebudu teď rozebírat důvody svého rozhodnutí. Ani nehodlám tvrdit, že jsem se k tomu dostal skrze litry čokoládových likérů, protože to není pravda. Pro potřeby tohoto článku postačí, že jsem se jednoho dne rozhodl stát se abstinentem. Nikdy jsem pořádně nepil, takže to nebylo lehké, vyhýbat se něčemu, co normálně nedělám. Ale nakonec se mi to povedlo. Musím uznat, že Emilka mi v tom byla velkou oporou.


Kdybych dělal chyby, mohl bych tento článek nazvat něco jako Moje velká chyba středního rozměru. Jako abstinent, uvědomil jsem si po čase, bych měl cítit jistou nechuť vůči alkoholu. Jenomže jak cítit nechuť k něčemu, co jsem nikdy pořádně nezkusil? Musel jsem se tedy odhodlat k dost nepopulárnímu kroku. Čas od času, většinou každý pátek, si koupím pivo nebo tři a zapíjím to rumem nebo si seženu trochu vína a prolévám si jím hrdlo, jinak stažené hrůzou nad tou pachutí alkoholu. Nelíbí se mi to, ale nedá se nic dělat. Je to jediný způsob, jak si udržet odpor k alkoholickým nápojům. Emilka z toho pochopitelně též není nadšená, ale chápe, že je to prevence, aby neměla doma alkoholika. Sama koneckonců obdobnou metodou bojuje proti čokoládě.


Inu, není to lehké, být člověkem.

3/10/2013

Už to začíná

Tak jsme zase tady. Tentokrát jste to určitě nečekali. Vidím vám to na očích, když zkoumám váš tep. Ano, cítím se zbožštěle poeticky, ale to je interní informace, která vás nemusí zajímat. I když budete mít opět možnost přečíst si moji báseň. Nemůžu si pomoct, ona to totiž doopravdy JE báseň. A básně jsou od toho, aby byly recitovány. Což po vás pochopitelně nikdo nechce. Ale bylo by to hezké.


Tentokrát jsme postoupili tematicky jen o kousek dál. Budeme totiž řešit naše zatím nejzávažnější rozhodnutí. Pro mě je to jasné: založení tohoto blogu. Nevím proč, ale mám takový pocit, navzdory všemu, že bez něj jako bych ani nebyl.
Užijte si nás, naše trvanlivost není salámová.

3/06/2013

Pravdomluvným drobky lízat

Ach-
jsem tak sám
tak sám
jsem
čelím všem svým čtyřem zdem
sám


Je to na banán
být tak sám
tak sám
bít se
čelem proti všem
do krve a sám


Už ani nevím
co dělám
ruky, rytmus, styl
rozhozený ve větru
vlaju jako nezavázaná tkanička
ve větrném dni


Tvaroh, sirky, salám
na salám
stále sahám
na salám
když nedostanu
tak ať dám


Jenže ono nic


A tak bych chtěl
Pravdomluvným drobky lízat
Abych nemusel

2/27/2013

Po 22. ani ťuk!

Dobrý den, milé čtenářstvo. Jsem moc ráda, že jste si na svou oblíbenou budoucí novinářku udělali čas i v této uspěchané době nového roku. 2013. Mayové se někde šeredně spletli. I když čistě teoreticky měli i pravdu. Minimálně pokud se jejich předpověď týkala nedostatku času. Mám ho pořád míň a míň, aniž bych se o to nějak zasloužila. Prostě nestíhám. Snad je to tím, že mám na rozdíl od svých přátel, mnohem větší ambice. Nechci být jen novinářkou, to dnes zvládne každý. Ne, já mířím výš. Ale nebudu vám prozrazovat všechno. To by nebylo potom překvapení. Budete si muset počkat na můj autentizovaný životopis. Sama si ho asi nenapíšu, zvláště proto, že nestíhám. Co budu dělat? Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych se hodila marod a během toho týdne napsala aspoň první půlku knihy. Jenže potom by to bylo ještě mnohem horší. Musela bych totiž dodržovat to, co jsem napsala. Vlastně bych byla sama sobě sudičkou. A sudičky nemají zrovna působivý věkový průměr.


Proč vlastně nemám tolik času a jak to ovlivňuje mé novoroční předsevzetí? To je výtečná otázka. Spoustu času mi zabere příprava na budoucí povolání. Investigativní novinářka musí umět nosit spoustu věcí. A ještě víc věcí musí umět odhalovat. Dovedete si vůbec představit, jaká je to dřina? Jestli ano, můžete to prosím nějak přetlumočit Castorovi? On se totiž nejspíš rozhodl naprosto ignorovat veškeré mé snahy o vybudování si kariéry. Já vím, že má občas kroužky až do devíti, ale kdyby se najedl dřív, ještě by to mohl stihnout. Dokonce i po mém novoročním předsevzetí. A teoreticky bych mu prominula i to usínání hned po. O co vlastně jde? Chci mít při tom všem shonu chvíli i pro sebe. Strašně ráda bych se navíc i vyspala. A tak jsem zavedla pravidlo "Žádné sahání po desáté." A můžu říct, že Castorovi se to vůbec nelíbí.


Předchozí dva odstavce jsem napsala již před nějakou dobou. A vás teď určitě zajímá, jak to celé pokračuje. Nic moc. Zjistila jsem, že mi to příliš nevyhovuje. Často jsem tak upracovaná, že bych se potřebovala odreagovat. A čím se líp odreagovat, než sledováním něčeho vtipného? Víte, on se Castor sice hodně snaží, ale občas to přehání. A to na tom není to nejvtipnější. Jenže je zde problém. Až příliš jsem se snažila vytvořit si dokonalého partnera. Castor sice zdaleka nesplňuje všechna kritéria dokonalosti, ale snaží se. Na mé náznaky a později i prosby odpovídá svým typickým "Já vím, to je trik, abys mě mohla zase za něco kritizovat." Ošálila jsem vlastního partnera. Na jednu stranu na sebe můžu být pyšná. Na stranu druhou… Castore, prosím tě, nemohl by ses na to moje předsevzetí vykašlat?

2/25/2013

Jak jsem si vykloubil rameno

Tak aby bylo jasno: Já jsem si žádné rameno nevykloubil. Jde jen o to, že mi Emilka zakázala publikovat můj originální článek pojednávající o mém původním předsevzetí a o tom, jak mi to má drahá zatrhla ještě dřív, než jsem začal s plněním.


Tak jsem se místo toho rozhodl trochu mystifikovat. To aby strach fanynek převážil jejich zájem o cokoliv, co by Emilka mohla napsat. Jenomže jsem se pochopitelně lekl. Co kdyby to některá z mých početných fanynek vzala doslova? Mohla by třeba propadnout zoufalství a v nastalém sebezmatku by si třeba přebarvila hlavu nebo ostříhala nehty. Já vím, takové věci časem odrostou/dorostou, ale ono jim to chvíli trvá. A jejich podstatou je, že nikdo předem neví, kdy budou k užitku. Dejme tomu, že by byly k užitku zrovna během okamžiků, asi den po stříhání/barvení. Ach ten nářek, ach ten zmar! A kilogramy čokolády.


Takhle jsem to tedy raději omezil na pouhou nadpisovou provokaci. Mé nejzapálenější pozorovatelky prominou. Ono to vážně dorůstá rychle. Kdybyste věděly… Tedy, kdybyste věděli (pro případ, že sem zavítal i někdo z kolegů - dívejte a učte se), co bylo mým předsevzetím, sami byste se divili intenzitě Emilčina odmítavého postoje. Vždyť jsem tím vůbec nic nemyslel! Byl to skoro jen žert. Jen jsem si přál být milejší na Emilku, aby měla klidnější spaní. No, ona si to vyložila po svém. Z toho určitě plyne poučení.

2/24/2013

Když úvod, tak úvod

Tak jsme opět tady. Dvakrát hurá, třikrát sláva a jednu nakládanou okurku za to vypětí všech sil, které jsme museli vynaložit, abychom se přinutili opustit piedestal. To je nové slovo, co jsem se naučil. A strašně se mi líbí. Jen ho nesmím vyslovovat příliš rychle.


Možná se teď ptáte, co nám trvalo tak dlouho. Možná jste už nevěřili. Věřili? Ale jistěže věřili, je to tak? Nás hned něco neumlčí. Taková je alespoň teorie. Abyste věděli, nikdo se na vás nevykašlal. Ba naopak. Byli jsme pečlivě zabráni do projektu. Byli jsme zabráni do pečlivého projektu. A pečlivě jsme byli rozebírání vlastním projektem. Začali jsme na tom pracovat už na začátku roku. Každý z nás sepsal nějaké krátké předsevzetí. A dnes, téměř po dvou měsících, se ve svých článcích věnujeme průběžným výsledkům našich předsevzetí. Která zůstala a komu se dařilo vymlouvat se tak dlouho, až ho ostatní raději vyloučili z celého projektu? To budu asi já.


Každopádně se můžete těšit na další župan-senza počtení.