Kam se dá omylem kliknout

3/31/2013

Zase


Uplynula nějaká doba a my jsme tady zase. Když si vzpomenu, jak jsem něco takového psal poprvé, zjistím, že si už ani nevzpomínám. Ale určitě to byla dobrá doba. Víte, když se něco začíná, je to vždycky super. Problém je to něco udržet. Nám se občas nedařilo, za což se nemusíme stydět (hádám, že Castor toto slovo ani nezná), ale nakonec jsme se vždycky zvedli. A udrželi, co bylo potřeba. Píšu dnes trochu nostalgicky, ale vy se tím nenechte zmást. Jsme v nejlepší kondici. A rok od roku je to lepší. Třeba přijde rok, kdy dosáhneme svého vrcholu. Jen abychom na to nepřišli až potom.

Stačí, abyste nějakou činnost prováděli dost často, a najednou z toho může být tradice. I já mám z psaní tohoto úvodníku (a teď i básní) jakousi tradici. Někteří by mě za ni možná nejraději ukamenovali, ale to je vedlejší. Kritika se vždycky najde.

Když se tak dívám na to naše dílo, na to naše dítě, musím mít radost. Zatím se mu povedlo vyhnout se nástrahám genetických vad, nemocí a problémům s očkováním. Tento rok vstupuje do kritického období, kdy mu přibyde další nebezpečí – zvýšená pozornost pedofilů. Upřímně doufám, že se z toho Messier 35 vyhrabe a že si od nikoho cizího nikdy nevezme ani bonbonů a ani pytlík.
A zatímco budu doufat, vy si můžete přečíst naše nové téma. Zvířecí já.

Hlavní uzávěr vody se před jogurtem stydí jen v chladném počasí.

3/30/2013

Prstoklád lásky


Byl to jen žert
jen hříčka, jen tak
teď zlomené srdce
a bolavá záda
ruce si nepodají

Lepší než tajit
je s pravdou ven
zajít
bylo to jako sen
lepší se probudit
chci se už probudit
lži své ty zahodit
schovat pod nimi
neosobními
infinitivy

Byl jsem jen zlobivý kluk
teď už je to fuk
chci zas poeta být
po léta žít
vsedě
umět si sednou je fajn

Tak jsem ti zlomil srdce
lepší jen srdce
byla to nehoda
trochu i pohoda
když se to naskytne
neumím říct ne

Tak už se nezlob
svět je plný nádob
výběžků a podob
určitě si vybereš
až s někým poženeš
prstoklád lásky své dál

3/27/2013

Jsem úžasná


Jsem úžasná, tečka. Tím, že to beru jako fakt, nedávám svému okolí šanci přemýšlet nad jinými
variantami. Navíc mám i pádné důkazy. Budiž jím i tento článek. Má babička by věřila, že ho píšu ze
záhrobí. Nu, můj problém to není, že ta dobrá žena nemá Skype, a že poštovní holuby žere její třínohý
kocour. Mně něco povídejte o snadné kořisti.

Náš velezk(o)ušený dirigent má pocit, že se málo účastním dění na našem nejúžasnějším blogu. Jsem
v tom zcela nevinně. Nemůžu přece za to, že všichni nejsou tak úžasní a skvělí jako já. A popravdě,
nemůžu je to z jistých důvodů naučit tak lehce, jako své auto. Ono to má totiž i své nevýhody. Tolik ke
stopování.

Ne, ne, úžasnost má své kouzlo v tom, že úžasní můžou být jen vyvolení. Rozhodně by jimi neměli být
řidiči kamiónů („Doufám, ty vole, že Ti moje svačina chutnala…“), červené fábie („Až mě příště zradíš,
nepočítej se servisem!“) a jiné existence. Jmenuji alespoň ještě známky s jezevci, zvědavé pošťáky,
překopnuté optické kabely, nenažrané kapry a celníky. A i přes tyto klacky pod nohama si můžete po
přečtení tohoto článku ukousat nehty na nohou v marné snaze uklidnit svá já, která nesnesla mou
úžasnost.

Víte, co je to argument hole?

3/26/2013

Potlačená přirozenost


Vážené čtenářstvo, přeji vám krásný den. Dneska je opravdu krásný den. Ani se nemusím ptát, jestli mám pravdu. Doufám, že si tento článek užijete stejně, jako si ho užívám já. Koneckonců je to taková moje příprava na život novinářky. Život, který je provázen mnohými nebezpečími. Ale s tím se musí umět žít. Nedělám to pro slávu. Ani pro váš obdiv, i když ty květiny byly fajn. Jen příště zkuste něco méně sexistického. Třeba kachličku.

Dnes bych vám chtěla napsat, jak dělám to, co dělám a proč to dělám tak dobře, že ze mne bude novinářka. Nejprve odpovím na to druhé. Budu novinářkou, protože si to zasloužím. A protože to, co dělám, dělám správně. Je to jednoduché. A ještě jednoduší je odpověď na první otázku. Vymyslela jsem techniku, s níž si hodlám v budoucnu vydělat hodně peněz. Jmenuje se potlačená přirozenost. Její použití je velmi snadné. Nejprve v sobě musíte na několik let potlačovat vlastní přirozenost. Na začátku to může být nepříjemné, ale jestli jste tak dobří jako já, rychle si zvyknete. Je to jako stlačovat pružinu. Díky tomu teď jedu na čistý estrogen a menstruuji často i dvakrát během obědové pauzy (hlavně u tofu). Zodpovědná, sebevědomá, talentovaná, ambiciózní. To jsem díky vlastní technice a píli. Počkejte si, budu potom prodávat lístky na můj neméně úžasný seminář. Levně, ale zato s ilustracemi promítanými na mé poodhalené čelo.

Protože co je opravdu dobře schované, to ani lžičkou od jogurtu nevypátráte.

3/25/2013

Nejsem věřící, ale mohl bych


Nejprve bych chtěl využít příležitosti a odpovědět Erice na její mail. Milá Eriko, je od tebe strašně milé, že jsi mi poslala mail. Většinou mi chodí na naši společnou messierskou adresu jenom spamy. O to víc jsem byl potěšen, že mi někdo píše. Jen mi příště pošli i fotku v plavkách, ať vím, jak moc velkou radost mám mít. Do předmětu zkus napsat něco jako konkurz nebo tak. Líp se to potom okecává.

Vážím si tvého zájmu, ale musím tě zklamat. Miluji Emilku. A myslím to vážně. Ani by mi nemusela číst přes rameno, abych to tak myslel. A hlavně psal. Nerad nechávám své fanynky smutnit, ale tady se nedá nic dělat. Pij hodně džusu a ono se to nějak vyvrbí.

A teď k aktuálnímu tématu. Co mne dělá tak úžasným? A co dělám, abych si tuto úžasnost uchoval? Víte, že ani nevím? Teda, já samozřejmě vím, ale je to něco jako tajemství. Krom toho nevím, jestli by doporučovat půl kila hašlerek denně ve formě čípků nemohlo být klasifikováno jako něco nezdravého. Protože s tím já nechci mít nic společného. Takže budu tvrdit, že to všechno je díky mé úžasné Emilce. Je chápavá, tolerantní, milá, neodpouští sebemenší chyby, odmítá vařit, uklízí jen podle lunárního kalendáře, je talentovaná a krásná. Máme toho tolik společného, až se občas divím, že nejsme jedna osoba. Od mé poslední nehody na kole máme dokonce stejně citlivé pravé bradavky.

Prostě za vše vděčím Emilce. Nejsem sice věřící, ale občas mám dojem, že by to mělo podobný efekt.

3/24/2013

Vůz, vžum


Tak jsme tady. Tak nás tady zase máte. Vůz plný zábavy a poučení právě dorazil do vaší oblíbené stanice. Za volantem já. Takřka už zkušený dirigent nejen tohoto blogu, ale i nafukovacího delfína. Na sedadle spolujezdce můj kufr, protože je důležitý a až si vzpomenu na tu číselnou kombinaci, tak to bude super. Vzadu pak Castor Svůdce (žen pochopitelně). Hned vedle něj Emilka Novinářka, kterou zná víc lidí, než Castora (dokonce i víc žen, ale to mu neříkejte). A v kufru se veze naše věčná alternativa Mebsuta. Alhena pořád někde stopuje, ale snad se brzy taky sveze.

Jsme ve své nejsilnější formaci. Je to koneckonců naše jediná formace. A i když řídím, neznamená to, že ostatní nemají právo navigovat či mluvit mi do volantu (do řízení ne). Jsme tedy velice pokrokově demokratičtí. Ovšem otázkou je, jak jsme toho dosáhli. Co děláme pro to, abychom byli tak úspěšní?
Vidíte a to je zrovna tématem tohoto týdne. Naši nejslavnější blogeři se na vás již těší. Ono jich stejně moc není. Vlastně docela minimální množství. A protože mám na starosti úvodníky, podělím se s vámi o své malé tajemství úspěchu. Předstírám. Ať už je to talent (tady jsem možná přehnaně skromný) nebo homosexualita (sorry, Franto, ale muselo to ven a zpátky už to nepustím). Jsem zastáncem toho, že papír snese hodně. Uši už tolik ne. Ale nebojte se, tohle lživé přiznání mne neodradí od další jízdy plné zábavy a toho druhého, co jsem tvrdil, že tady najdete.

Užijte si poslední zmrzlinu se slevou

3/16/2013

Každý správný chlap

Noc je temná
jako obvyklost
period


Však když je chuť
je chuť
je chuť


Ani prosby nepohnou
silou vůle ohnutý
špičky, paty nepolíbí


Razancí pohybu
dokud hvězdy blikají
pokrývka stažená


Nešlo to, drahá
jen srdci poručíš
a správný chlap
pomůže si sám

3/15/2013

Vyznání

Měsíc se spojil s hvězdami, aby vzniklo Slunce. Světlo se spojilo s tmou, aby vznikla voda. Voda se spojila se zemí, aby vznikla zeleň. Zeleň se spojila s životem, aby vznikl salát. Božské okurky rajskou zahradu ubrání, ani hniloba je nepřemůže. Rostou totiž stále nové. Požehnáno budiž spojení Paní se Zahradníkem. Dlouhou vládu a žádné děti. Nerada je hlídám.








Urazila jsem dlouhou cestu. Teď to vidím. A uvědomuji si. Má pouť nemá brzkého konce. Přijala jsem obtížnost svého poslání, které mi vnutil osud a barevné šťávy z vesmíru. Všechno se mění a myšlenky stojí po stehna ve vodě. To je poslání současnosti. Zoufalství končí na křižovatkách a mostech. Lidstvo jde dál, osvícené.




Ve své trpělivosti jsem se odhodlala využít svůj plný potenciál. A hle, zřela jsem, že muž píše pro ženy, jeho žena píše pro ženy a mužské sémě trpí. Proto jsem se rozhodla psát pro muže. Nejlépe nábožensky založené. Ještě líp osvícené. Ale jsem skromná. Všichni muži potřebují pozvednout. A já je povedu. Čistá, panenská. A oni pokleknou a budou si stěžovat na bolesti kloubů. A já koupím mastičky. A půjdeme dál. Začíná nový věk. Teple se oblečte.




Co vesmír spojil, to nůžky nerozlepí.

3/12/2013

Co já na to

Dobrý den, milé čtenářstvo. Jsem ráda, že se opět setkáváme. Není to sice tak dlouho, co jsme se viděli naposledy, ale já se na vás stejně těším víc a víc. Hlavně od té doby, co mi někdo ukradl heslo k mému blogu. Doufám, že se ti tam líbí, kreténe. Kdybyste věděli, kolik práce mi dal ten design… Škoda slov.


Dnes bych měla psát o svém nejzávažnějším rozhodnutí. To je poměrně choulostivá záležitost, kterou bych normálně řešila ve své poradně na blogu. Takhle ji nemůžu řešit vůbec. Mé druhé nejzávažnější rozhodnutí zase není dostatečně zajímavé, abych z toho udělala článek. Jak by řekl Polydeukus, nerýmuje se to. Mé třetí nejzávažnější rozhodnutí za mě rozhodli rodiče. A čtvrté už není dostatečně závažné.


Taky jsem se na to mohla vykašlat, jenže to by bylo neprofesionální. Značně. Krom toho mi vážně chybíte. Možná byste mě mohli zkusit rozveselit, když vám na mně tak záleží. Každá správná aktivní žena musí občas předstírat slabost. Je to jako s vysokými podpatky. Vysoké značí nejistotu, podpatky sebevědomí. Nebo naopak.


Správná novinářka musí vědět, co napsat a co cenzurovat. Všechno ostatní buď podléhá cenzuře, nebo není dostatečně dobré. Tento článek tedy ukončím rozloučením se s vámi se všemi, kteří doufáte, že si založím nové stránky. Asi máte pravdu.

3/11/2013

Abstinencí ke světlým zítřkům

Teď si pomalu začínám uvědomovat, že mé nadpisy mohou budit pohoršení. Nebo zděšení. Těžko se to občas rozeznává. Ale mám tady pro vás něco na uklidnění: Nebojte se. No vážně, pomáhá to. Alespoň to tvrdili v tom mailu, který jsem dostal. A doopravdy to funguje. Musí. Obeslal jsem tím do týdne patnáct lidí. Ne, že bych se bál, ale spíš jen tak. Pro klid.


Někteří z vás to už možná tuší. Jsem abstinent. Vlastně si ani nepamatuju, kdy by tomu bylo jinak. Pochybuju ale, že jsem se s tím už narodil. Ne, k něčemu takovému se musí člověk dopracovat vlastní pílí. A já jsem se k tomu dopracoval. Nebudu teď rozebírat důvody svého rozhodnutí. Ani nehodlám tvrdit, že jsem se k tomu dostal skrze litry čokoládových likérů, protože to není pravda. Pro potřeby tohoto článku postačí, že jsem se jednoho dne rozhodl stát se abstinentem. Nikdy jsem pořádně nepil, takže to nebylo lehké, vyhýbat se něčemu, co normálně nedělám. Ale nakonec se mi to povedlo. Musím uznat, že Emilka mi v tom byla velkou oporou.


Kdybych dělal chyby, mohl bych tento článek nazvat něco jako Moje velká chyba středního rozměru. Jako abstinent, uvědomil jsem si po čase, bych měl cítit jistou nechuť vůči alkoholu. Jenomže jak cítit nechuť k něčemu, co jsem nikdy pořádně nezkusil? Musel jsem se tedy odhodlat k dost nepopulárnímu kroku. Čas od času, většinou každý pátek, si koupím pivo nebo tři a zapíjím to rumem nebo si seženu trochu vína a prolévám si jím hrdlo, jinak stažené hrůzou nad tou pachutí alkoholu. Nelíbí se mi to, ale nedá se nic dělat. Je to jediný způsob, jak si udržet odpor k alkoholickým nápojům. Emilka z toho pochopitelně též není nadšená, ale chápe, že je to prevence, aby neměla doma alkoholika. Sama koneckonců obdobnou metodou bojuje proti čokoládě.


Inu, není to lehké, být člověkem.

3/10/2013

Už to začíná

Tak jsme zase tady. Tentokrát jste to určitě nečekali. Vidím vám to na očích, když zkoumám váš tep. Ano, cítím se zbožštěle poeticky, ale to je interní informace, která vás nemusí zajímat. I když budete mít opět možnost přečíst si moji báseň. Nemůžu si pomoct, ona to totiž doopravdy JE báseň. A básně jsou od toho, aby byly recitovány. Což po vás pochopitelně nikdo nechce. Ale bylo by to hezké.


Tentokrát jsme postoupili tematicky jen o kousek dál. Budeme totiž řešit naše zatím nejzávažnější rozhodnutí. Pro mě je to jasné: založení tohoto blogu. Nevím proč, ale mám takový pocit, navzdory všemu, že bez něj jako bych ani nebyl.
Užijte si nás, naše trvanlivost není salámová.

3/06/2013

Pravdomluvným drobky lízat

Ach-
jsem tak sám
tak sám
jsem
čelím všem svým čtyřem zdem
sám


Je to na banán
být tak sám
tak sám
bít se
čelem proti všem
do krve a sám


Už ani nevím
co dělám
ruky, rytmus, styl
rozhozený ve větru
vlaju jako nezavázaná tkanička
ve větrném dni


Tvaroh, sirky, salám
na salám
stále sahám
na salám
když nedostanu
tak ať dám


Jenže ono nic


A tak bych chtěl
Pravdomluvným drobky lízat
Abych nemusel