Kam se dá omylem kliknout

7/20/2013

Syrové stavy naprostého poblouznění

Tam kde končí se les
tam budu se ptát
zda smím rozhodně stát
podpalu na dostřel
podpaží vzdor

Tam pod větvemi
lesních borůvek pár
věším tě na stožár
ber to jako dar

když máme volno

7/19/2013

Zastavme to šílenství!

Měsíc se spojil s hvězdami, aby vzniklo Slunce. Světlo se spojilo s tmou, aby vznikla voda. Voda se spojila se zemí, aby vznikla zeleň. Zeleň se spojila s životem, aby vznikl salát. Božské okurky rajskou zahradu ubrání, ani hniloba je nepřemůže. Rostou totiž stále nové. Požehnáno budiž spojení Paní se Zahradníkem. Dlouhou vládu a žádné děti. Nerada je hlídám.

Světlo je tady. Slavte s námi. Upečeme dort. Ale to se jen tak říká. Pravé dorty se nepečou, ale nechávají zrát. Dnes bych s váma chtěla probrat jednu velmi důležitou věc. Už jsme o tom kdysi psala. Někteří z vás ale ještě pořád jí maso. A dokonce i to ze zvířat. Tak to musí přestat. Hned. Naše těla nejsou vyrobena tak, aby mohla zpracovávat maso. A proto jim to trvá až dva měsíce. Kvůli tomu jsme tak unavení a klesá nám rozum. A přitom i podvědomě cítíme, že maso je pro nás jed. Chce to vzchopit se a přestat se otravovat!
Vždyť budeme svobodní až tehdy, až osvobodíme zvířata z našich vlastních krvelačných spárů. Jestli si totiž myslíte, že přestanete jíst maso a budete mít klid a kakao, tak se mýlíte. Musíme se vzdát všech živočišných produktů. Teď určitě někdo z vás namítne, že naši předci maso jedli a kdesi cosi. Ano, jedli. Ale začali s tím teprve tehdy, když nemohli jít nic jiného. A maso jim zatemnilo mysl. Já nemasím a proto nejsem zatemněná. Udělejte to taky a bude vám líp. Taky.

Podívejte se, mluvila jsem o tom s Paní a ta říkala, že moc času už vám nezbývá. Ročníky 1965 a starší už jsou v prdeli tak jako tak. Ročníky do 1980 mají čas tak do konce roku. Ten zbytek trochu víc, ale taky to není moc. Víte, v Zahradě naší Paní panuje harmonie a porozumění. Je to obraz skutečné zahrady našeho světa. Nikdo nikoho nevraždí, protože nemáme peníze na postřiky. Co není u Paní v Zahradě, není ani ve skutečnosti. Takže ruce pryč od slimáků, jsou to jen iluze.

Teď, když už víte, můžete se dát na cestu pravdy, lásky a luštěnin.


Co vesmír spojil, to nůžky nerozlepí.

7/18/2013

Kde se bere letní žárlivost

Zdravím vás, přátelé! Abyste věděli, je velice osvěžující být zase mezi vámi. I když jenom takto. Těšila jsem se na to. Opravdu. Jak už je mým zvykem, téma jsem si upravila tak, aby mi víc sedělo. To se ostatně od budoucí novinářky a reportérky očekává. Tak teda vážení, pusťme se do toho. Jsem si jistá, že můj článek zaujme nejen mé typické čtenářstvo, ale i pány. Jistě jste už uhodli, že mým typickým čtenářstvem jsou ženy. Dívky. Ženy. A víte co? Já jim budu říkat ženy. Vždyť ono je to jedno. Takové nejednotné označení jen ponižuje. Ženy si pak myslí, že dívky jsou nevyzrálé. Aspoň nejsem jako ta stará kráva, co mě má na brigádě na starosti. Má snad tunu, čtyři brady, funí, smrdí a nikoho by nevzrušila ani, kdyby k ní zdarma dávali permanentku na hokej.

Jsem prostě žena a basta.

Léto je pro nás ženy do určité míry velice stresujícím obdobím. Musíme se neustále hlídat, jak vypadáme, co se k čemu hodí a tak. Jenomže v létě toho z nás jde vidět zdaleka nejvíc. Čím víc jde přitom vidět, tím víc se stresujeme. My totiž jednoduše musíme vypadat dobře. A do toho je třeba ještě hlídat konkurentky. Protože ty rozhodně nebudou chodit v kožichu. Jistě, každou ženu potěší pozornost muže, i když jsou to prasata. Jenomže žádná správná žena nestrpí, aby její partner věnoval tuto pozornost jiné. Ta dotyčná si to totiž nezaslouží. Ona nemusí poslouchat ty věčné řeči o ničem. Nemusí tolerovat drobné prohřešky a trestat ty větší.  Nemusí si hlídat chlapa (protože očividně žádného nemá) a proto si za nulové úsilí zaslouží nulovou odměnu.

Tak to prostě je a nedá se s tím nic dělat. Proto jsme žárlivé, zvlášť v létě. Chceme za svou snahu i něco víc, než jenom pohledy odvrácené k cizímu tělu.


A bikiny bych zakázala.

7/16/2013

Nikdy se nedívám

No nazdar. Tak takhle vy trávíte své drahé a cenné letní volno? Čtením mého článku? To je dobře. Na druhou stranu, kdybych mohl, tak já osobně bych v tuto dobu byl kompletně a úplně mimo. Jenomže to nejde. Těch důvodů je jako vždycky víc. Pusťme se teda do nich.

V prvé řadě mě to táhne za sluncem. Do přírody a do skleníků. Normálně bych v tomto období vůbec neměl čas na počítač. Jenomže cítím zodpovědnost vůči svým čtenářům. Co kdyby mi poslali zprávu a já si ji nepřečetl? Moje publikum je na takové věci citlivé. Není divu, když ho většinou tvoří samé ženy. No, až na jednoho muže, ale ten se chce nechat předělat hned, jak si na to našetří. Slíbil to. A už je zhruba v půlce.
A mým posledním důvodem je moje všemi mastmi mazaná Emilka, která vyhlásila boj všem nedokonalostem pleti a teď kvůli tomu vypadá jako první světová. Miss. Párkrát jsme se byli koupat. Tak různě. Znáte to. Na takových místech je nejčastějším oblečením plavek. To je logické. A protože je to normální, chodí tam i slečny. V plavkách. No a některé se tam i opalují. A já, jak se tak při cestě od ručníku k vodě snažím nezakopnout, se občas omylem povídám. Není v tom žádný úmysl. A i kdybych srovnával, tak co? Emilka z toho vždycky vyjde jako vítěz. Jenomže ona se na žádné soutěžení necítí. A samotného mě nikam nepustí. Takže teď tvrdnu doma nebo u ní. Zbytečně.


Přátelé, tohle není ideální způsob trávení prázdnin. Ten vidím na plážích a u vody, vlhký vzduch, vlhké plavky, orosené osušky. Slunečníkem stíněné lehátko, na kterém se dá sedět. Zmrzlina, která se začala roztékat ještě jste si ji ani neobjednali. A úpal. Prostě léto. Doufejme, že se k tomu brzo vrátím.

7/14/2013

Úvod

Tak tady máme prázdniny. A spolu s nimi a s vámi jsme tady my, vaši oblíbenci. Musím hned na začátku této naší prázdninové mise poděkovat všem kolegům. Jejich reakce na můj nápad byla rychlá. Co to jsou dva týdny v době letních prázdnin? Nic. Když máme všichni svoje vlastní plány. Ještě, že máme všichni internet a nebojíme se připojit. Ano, proč to zastírat, hlavní podíl na tom má Facebook. Někteří z nás tam jsou pečení, jiní vaření. A někteří jsou tam doslova k sežrání. Ale je třeba zůstat skromným hybatelem událostí.

To víte, o prázdninách se každý může cítit důležitě. Od toho tady koneckonců prázdniny jsou. A přesně o tom je i aktuální téma. Budete se tak moct dočíst, jaké jsou naše ideálně strávené prázdniny. Kdoví, možná vás inspirujeme, třeba dokonce ohromíme. Minimálně potěšení je ovšem zaručené.


Užijte si den, než ho někdo urve.