Kam se dá omylem kliknout

12/13/2015

V mikrovlnce chováme čistokrevné transylvánské křečky

Tak jsme zase tady. A neříkejte, že jste tentokrát nepočítali s tím, že se už neobjevíme. Zbožně. Modlili jste se? To je jedno, stejně jsme vás nakonec převezli a ukázali se. Ale tentokrát to už vážně nebyla žádná tento. Proto si važte každého slova, které tady upustím.

8/18/2015

Porno



Vítejte zpět, milé a přemýšlivé dámy. Nedávno jsem dostala zajímavý mejl, na který jsem se teď rozhodla doslova skoro v přímém přenosu reagovat. Týká se porna.
Všechny to známe. A která z nás nenašla při úklidu nějaký ten čuňačasopis? Naše první reakce je intuitivní. Hnus, odpor, podvod. FUJ! Odpad! Katastrofa! Vražda! Zával! Požár! Podpásovka! Debil, kretén, blbeček, idiot, jaksitojenmůževmémdomědovolit?!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ženská intuice je přesnější, než atomové hodiny. Tady však jde o něco víc, než o to, že by vás muž podváděl s pornomateriálem. Zamyslete se. Chlap je od přírody funkčně omezený. Oplodňovač-primitiv. Není se tudíž proč divit, že by chtěl oplodňovat NEUSTÁLE a že pojem plánované rodičovství je pro něj španělskou vesnicí a brněnským letištěm. Nevybouřený chlap je otravný. A co je horšího, než otravný chlap? Dva otravní chlapi? Zájezd Klubu Aktivních Šovinistů?
Jak nejlíp vybouřit chlapa, aby nadělal co nejmíň škody? Nechte ho, ať se dívá na porno. Ty zfetované chudinky, které jim tam účinkují, jsou stejně k smíchu. Nebo se snad cítíte ohroženy jejich fotošopem upravených zevnějšků? Zevnitřků se bát nejde, chlapi už jim všechen rozum vyštouchali, tím si můžete být jisté.
Když se bude ten váš bezpečně vypouštět, nehrozí vám ani příliš mnoho pokusů o přemlouvání. Díky tomu se můžeme soustředit na věci, na nichž opravdu záleží. Čas od času se tomu styku sice nevyhneme, ale nezaškodí mít ho co nejmíň, co?
Takže, milá Aneto, vůbec se na Petra nezlob. Místo toho si pohlídej, aby za ty časopisy neutrácel majlant. Obecně platí, že dokud jde na obrázcích poznat, co je nahoře a co dole, nemá chlap důvod kupovat si nové číslo. A hlavně se vyvaruj jeho zjitřené fantazie! Pamatuj, že sex není na experimentování, nýbrž plození dětí. Určitě bys nechtěla, aby se ti narodil nějaký perverz, ne?
To, že muži nejsou schopni docenit pravou ženskost, ještě neznamená, že to taky neumíme.

8/17/2015

Můj světonázor orientační



Známe je už asi všichni. Někteří si myslí, že je to OK, jiní to považují za prohřešek proti přírodě. Někdo proti tomu protestuje a davy lidí kreslí transparenty s nápisy jako TOLERANCE a tak. Přišel čas začít si něco myslet o homosexuálech.
Jak vlastně vnímám takového homosexuála? Úplně opačně, než třeba cizince. Když vidím jednoho návštěvníka z cizího státu, nevadí mi to. Od dvou už je to problém, protože kdyby na mě zaútočili, nemusel bych se ubránit. Cizinci jsou totiž trénovaní, víme? Na druhou stranu, u gayů mi víc vadí jednotlivci. Ve dvojici už totiž nemají důvod si mě všímat. Jistě se teď chcete zeptat, co gayové s jinou národností. Přiznám se, že tohle jsem ještě neřešil. Na tak komplikované věci nemám čas.
Určitě si někdo všimnul, jak jsem z homosexuálů přešel na gaye. To proto, že u lesbiček vám nemám co říct. Ženská je ženská, to dá rozum. Ty škaredé ignoruju bez ohledu na jejich etnicitu, národnost, politické názory či sexuální orientaci. A na hezkou lesbičku se dá aspoň dívat. Trochu to sice připomíná polotučné mléko namísto plnotučného. Ale každý kousek půvabu se počítá.
Takže teď, když jsme si ujasnili základ, jak moc je to proti přírodě? No, na to se nedá odpovědět. Nejdřív bych totiž musel vědět, jestli jsme vůbec schopni dělat něco, k čemu nejsme přírodou naprogramovaní. A takové blbosti já neřeším.
Pro mě za mě, ať si dělají ostatní, s kým se jim zachce. Je tohle tolerance nebo snad nedostatek zájmu?
Když máte bílou čokoládu, tak obojí.

8/16/2015

PRO bohaPROČ



Tak jsme zase tady. Kdo? My. Pro koho? Pro vás. Jednoduchá rovnice o jedné neznámé. Kdo mi včera sežral jogurt?
Ptám se, protože vím. Vím, že moji spolubydlící si tento blog pravidelně čtou. Při svém šmírování jsem je už kolikrát přistihl, jak si za nadšeného smíchu a špitání ukazují na jednotlivé články. Samozřejmě jsem se zachoval diskrétně a nemluvil s nimi o tom. Stačí mi vědět, nemusím nutně šířit. Tentokrát jsem se ale rozhodl i pro trochu toho šíření. Moc rád bych totiž udělal z tohoto článku jakousi prevenci. On to totiž není levná záležitost, jogurt. A když vám od něj někdo pomůže, většinou to člověka akorát tak nasere.
Taky jsem člověk, čili proč bych se nenasral, když na to mám nárok? Ale nemůžu se spokojit s pouhými vulgaritami na adresu těch primitivních, zkurvených, pojebaných barbarů. Proto využívám své role hlavní hlavy blogové a varuji. No, zrovna teď se to varování odehrává. Další takové mrhání cizím jídlem by mělo nedozírné, ale N-E-D-O-Z-Í-R-N-É následky. Nebudu to už opakovat. Ani jednou, ani dvakrát. Třikrát to ze mě nedostanete. Mám i jiné věci na práci. Tak si to zapamatujete.
Nejsem z bohaté rodiny. Vlastnit vrtulník ještě nic neznamená. Zvlášť když se vám ten stroj na zahradě rok od roku mění v hromadu rzi. Abych dokázal skloubit náklady na studium se svými příjmy, musím pro to něco obětovat. Proto jím pětkrát týdně. Mám to dobře vymyšlené. Během jednoho jídla do sebe musím dostat určité množství potravin. Jinak bych nepřežil do dalšího krmení. Teď jsem bez jogurtu a to znamená, že úterý bude smutné. Jogurt je totiž můj úterní dezert. A protože si ho nemůžu dovolit nahradit, mám před sebou opravdu smutnou budoucnost.
Někdo si teď možná klade otázku, co jako blbnu. Vždyť není škola. No? Není. Ale brigády jsou. Pracuju, studuju a ještě těžce makám tady na blogu. A místo vděku mi někdo sežere jogurt. Jen tak. Přitom ostatní tam mají jídla dost. To je takový problém zajít si do obchodu?
Užijte si čtení, já jdu nadávat na lidi do parku.

8/15/2015

V čem ani emigrace nepomáhá



Švýcary, Švýcary, Švýcary
hory maj veliké
a ženy divoké
divoké, divoké, divoké
když
začne jim
TIK TAK
tikat
musíš si
TIK TAK
na děti zvykat
TIK TAK
(dobře ti)
TIK TAK
kdyžtak
hned

8/13/2015

Další zastavení naší tour deživ ot

Buďte pozdraveni, kdož stoupáte po schodech ke spasení.
Schod.
Schod.
Schod.
Jde to pomalu, trpěliví, ale jde to. A každým krokem jste svému cíli blíž. Já jsem tady od toho, abych vás chvíli vedla. Účtuju si odměnu
schod
od
schodu.

Dnes si řekneme něco o dětství. Dětství je stav, kdy si myslíte, že můžete všechno (i to, co nejde) a nevadí vám mít odraná kolena. Těmito oděrkami vám pak do těla pronikají bakterie, které způsobují, že jste smrtelní. Proto balí elfové své děti do bublinkové fólie. Dětství má několik zásadních vad. Tak například z něj dřív nebo později všichni vyrostou. Ti, co ne, jsou postižení. Pak se na něj taky až zbytečně moc vzpomíná. Lidé si neuvědomují, že stroj času funguje na banány, ale takové ty pravé, ne dozrávající cestou. No a státy s banány mají svých problémů dost, nepotřebují se ještě zabývat časem.

Když se v dětství něco naučíme, pravděpodobně to do stáří stihneme zapomenout. Dětství je doba, kdy nám i okolí uvěří, že bychom mohli něco dokázat. Vlastní smrt se bohužel tak nějak nepočítá. A přitom je to s největší pravděpodobností to, čím na své příbuzné zapůsobíme nejvíc.
V dětství si navíc můžeme naprosto nestydatě vymýšlet. Mávne se nad tím rukou, jako že máme bujnou fantazii. Za pár let už budeme za stejné nápady pomalu méněcenní. Je ovšem pravda, že děti přijímají pravdu Boží mnohem samozřejměji.

Určitě v tom bude nějaká spojitost.


Jo a děti si smí cucat prsty, kousat nehty a jíst holuby. I ty vlastní.

8/12/2015

Ideální postup při publikaci románu

Hoj! Dneska se podíváme na tři odlišné způsoby řešení jednoho velkého problému. Představte si, že jste už dopsali svůj první román. Je to první díl plánované trilogie, jsou tam elfové, trpaslíci, skřeti i draci a věkový průměr těch opravdu hlavních postav nepřesáhne osmnáct. Všechno jste si po sobě třikrát zkontrolovali a zkusmo jsme přidali i pár draků navíc. Co teď? No, teď to hezky publikujte.
Jasně, publikujte. Ale jak? Už jsem řekl, že způsoby jsou tři. Pojďme se rovnou podívat na ten první. Začnete svůj velký román posílat všem nakladatelstvím. A děláte to jako při nabídkách práce. Hezký motivační dopis, trochu medu kolem huby a nějaké to osobní info, ať ví, s kým mají tu čest. Zpočátku to vypadá nadějně. Pár zodpovědných osob je na dovolené, čili šance žije. Jenomže pak se vrátí a váš román odmítnou. Nedáte se a zkoušíte to dál. Ale když ani nakladatelství Ona a Pes vám rukopis vrátí s tím, že nemají zájem, ale rozhodně to není špatné, uvědomíte si teprve, co děláte celou tu dobu špatně. Nabízíte se. Taková věc nehorázně degraduje umění. Takže bych ji rozhodně nedoporučil.
  Druhá varianta je lepší. Napíšete ten svůj první díl, uděláte s ním všechno, co jsem už popisoval, a čekáte. Když se do roka nikdo neozve, napíšete druhý díl. Zase s tím děláte vše potřebné a zase čekáte. Pokud by se nějakým zázrakem stalo, že ani tehdy vás nikdo nekontaktuje, sednete si a sepíšete třetí díl. Velké finále. Pak už zákonitě musíte pouta pozornost jako prase. Ale výjimečně se může stát, že ani po třetí knize nedostanete žádnou nabídku. V tom případě přejdete buď na tetralogii, nebo…
…nebo si to prostě vydáte sami. A to je to, k čemu se snažím celou tu dobu dostat. Selfpublishing není onanie, ale i kdyby byla, dneska se na to dívá jinak. Je to občas holt potřeba, no. A když si tu knihu vydáte sami, máte všechno pod kontrolou. Nemusíte pracně přistupovat ke kompromisům. Neuždibujte ze svého uměleckého díla, ale nechejte ho naopak zářit v jeho přirozené kráse. Přesně o tom psaní doopravdy je. Jistě, budete nejspíš potřebovat nějaké finance, ale s tím obvykle nebývá problém.


Ostatně psát a prodávat hranolky umí skoro každý…

8/11/2015

I v logice jsou emoce

Milé dámy, dnes si nalijeme čistého (nízkokalorického) likéru. Sladký je dost, to on umí. Ale ničím nás nezatíží a naopak nám zvedne náladu. Vidíte, přesně tady na tom jsem teď krásně ilustrovala, o co mi jde. Je totiž čas začít se chovat jako lidi dvacátého prvního století. Sice tím dvě stě let přeskočíme, ale odpouštět je lidské. A já už jsem s tím přesunem chování začala.

Víte skoro stejně dobře jako já, že bez emocí bychom tady už dávno nebyli. No ano, dokonce ani ti slavní muži by tady nebyli. Ani jeden z nich. Emoce jsou krásné. Emoce, to jsou křiklavé barvy, zpěv ptáků, rozbouřená hladina oceánu i líně tekoucí řeka. Emoce jsou všechno. Jen těžko bychom bez nich byly ochotné pronajmout své tělo největšímu zázraku přírody – zrození nového člověka. Protože těhotenství ženu ohromným způsobem poznamená. A nejsou to jenom pozitiva. Vždyť se podívejte, jak se honíme a nervujeme, abychom dovedli všechno skloubit – profesi i rodinu. A nemáme na to věčnost. Po pětačtyřicítce už se nám zvládají strasti těhotenství mnohem hůř.

A teď si vemte ten paradox. Tělo se CHCE reprodukovat. Ne jenom cvičně, ale doopravdy. Už před pětadvacátým rokem to začíná. Připomínají se hodiny našeho organismu. Říkají nám to, co často nechceme slyšet („Už je čas, už je čas… Je čas.“). A teď se tomu bráníme, protože se bojíme. O práci se bojíme, stejně jako nové zodpovědnosti, o spoustu různých LOGICKÝCH věcí… No a potom, jedna po druhé měknem a těhotníme. Logika je v tomto boji zdánlivě poražena, ale není tomu úplně tak. Minimálně ze začátku potřebujeme dostat do svých argumentů emoce. Protože dítě. Mé dítě. Mé vlastní ťuťu ňuňu, jak si klásné mimčátko. Když podlehneme tomuto a svolíme ke styku s mužem, modlíme se, aby se to povedlo. Protože (a teď vstupuje do hry zase logika) kdo by to chtěl dělat víckrát, než je nezbytně nutné? Takže prvně emoce, potom logika a dál to pokračuje v podobném duchu. Porod je přitom kombinací obojího. Emocí (budu mít na koho žvatlat a uspokojím své mateřské pudy) a logiky (dostanu to ven a získám zase větší kontrolu sama nad sebou).

O to by nám mělo jít především. O tu kombinaci. Logika a emoce. Jing a Jang. Bílá a černá. Žena a její lesbická kamarádka. Zas a znova nás svět přesvědčuje, že i v logice jsou emoce. Proto by bylo moudré ho poslechnout.


PS Ideál stykových intervalů je jednou kvartálně. Čistě pro trénink.

8/10/2015

Jak zabránit nevěře



HA! HA HA HA HA!
Že vy jste věřili, že něco takového jako nevěra existuje? Já jsem si to myslel. Proto jsem se rozhodl udělat trochu té osvěty, ať to pak rychle zardousíme, tenhleten mýtus. Jak známo, termín nevěra vymyslely ženy. Taky se jim to podobá. Už ve starém Řecku odsoudili jednu ženštinu za to, že se vloupala do Academie, aby tam do sebraných svitků naučných dopsala termín odpovídající naší nevěře. Tuším ji za to tehdy nechali celý týden nahou na agoře (to jakože na tržišti). Tohle myslím jasně dokazuje, jak vyspělá to tehdy byla civilizace.

Snahou žen je eliminovat každičký kousek mužnosti, co na nás najdou. Už to, jak berou hormonální antikoncepci ve velkém a pak zamořují vodu estrogenem, který potom dělá z dospívajících mladíků slečinky, to je velmi mazaný plán. Až na to, že dobrovolníci teď po celé republice kupují nezletilé mládeži pivo, aby v nich zabili chuť na vodu. Takže smůla, dámy. To samozřejmě neznamená, že bychom tak snadno vyhráli. Třeba konkrétně s tou takzvanou nevěrou máme v osvětovém programu vyložené mezery.

A přitom je muž od přírody přelétavý. Zároveň však potřebuje nějaké to svoje doma, nějaké zázemí. No a od toho jsou ženy. Jedna ho rozptýlí, zatímco ta druhá nakrmí. On je pak spokojený, do práce zajde, rodinu zabezpečí a tak. Výhodné to je vlastně pro všechny. Chlap nikam neutíká, jen si občas odskočí. Svoji ženu se sexem neotravuje (ostatně ony většinou nemají buď náladu, nebo chuť) a zároveň jí zůstává věrný. Protože se pravidelně ujišťuje, že má doma lepší. Jak známo, ty náruživé ženy neumí moc dobře vařit. Je to taková dokonalá rovnováha sil. Ba ne, příroda to má dobře vymyšlené.

To, co ženy nazývají nevěrou, je prosté poznání empirického typu.
 My muži totiž pracujeme zásadně s jasnými, reálnými a logickými fakty a na horoskopy nedáme. Obzvlášť štíři ne. Takže až budete mít příležitost, nezapomeňte svou dívku či ženu zasvětit do tajů přírodních zákonů. Uvidíte, že bude ještě sama moc vděčná.